Měděné nitroděložní tělísko

Měděná nitroděložní tělíska jsou formou dlouhodobé reverzibilní antikoncepce a jsou jednou z jejích nejúčinnějších dostupných forem.[1] Typ rámu a množství mědi může mít vliv na účinnost jednotlivých modelů.[2] Míra selhání po jednom roce používání se u různých modelů pohybuje mezi 0,1 a 2,2 %. Nejnižší míru selhání mají modely ve tvaru T s mědí o ploše 380 mm². TCu 380A (ParaGard) má míru selhání během prvního roku 0,8 % a kumulativní míru selhání během 12 let 2,2 %.[2] V průběhu 12letého používání vykazují modely s menší plochou mědi vyšší míru selhání. TCu 220A má míru selhání během 12 let 5,8 %. U bezrámového tělíska GyneFix je míra selhání během prvního roku méně než 1 %.[3] Starší modely nitroděložních tělísek s nižší účinností se ve světě již nevyrábějí.[4]

Na rozdíl od jiných forem reverzibilní antikoncepce je u měděných nitroděložních tělísek míra selhání při typickém i správném použití stejná, protože chování uživatelky nemá na míru selhání nitroděložního tělíska vliv.[1] Studie dostupných měděných nitroděložních tělísek ve tvaru T z roku 2008 doporučila jako první volbu pro měděná nitroděložní tělíska modely TCu 380A a TCu 280S, protože mají nejnižší míru selhání a nejdelší životnost.[2] Účinnost měděného nitroděložního tělíska (míra selhání 0,8 %) je v prvním roce používání srovnatelná s podvázáním vejcovodů (míra selhání 0,5 %).[5][6] Účinky měděného nitroděložního tělíska jsou však reverzibilní, což lze považovat za výhodu nebo nevýhodu v závislosti na tom, jaké jsou cíle antikoncepce.

Vypuzení: Někdy může dojít k samovolnému vypuzení měděného nitroděložního tělíska z dělohy. Vypuzení může nastat v 2,2 % až 11,4 % během prvních deseti let. Neobvyklý vaginální výtok, křeče nebo bolest, špinění mezi menstruacemi, postkoitální špinění, dyspareunie nebo absence či prodloužení strumy mohou být příznaky možného vypuzení. Pokud k vypuzení dojde, žena není chráněna před otěhotněním. Pokud je měděné nitroděložní tělísko znovu zavedeno poté, co došlo k vypuzení, bylo jednou studií odhadnuto riziko opětovného vypuzení na přibližně jednu třetinu případů po jednom roce.[11] Magnetická rezonance může způsobit posunutí měděného nitroděložního tělíska, a proto se doporučuje zkontrolovat umístění nitroděložního tělíska před magnetickou rezonancí i po ní.[12]

Perforace: Velmi vzácně může nitroděložní tělísko projít děložní stěnou. Riziko perforace závisí především na zručnosti lékaře, který zavádění provádí. V případě zkušených lékařů je riziko perforace jedno z tisíce zavedení nebo menší. Doporučuje se poradit se s gynekologem, který má vybavení pro správné zavedení nitroděložního tělíska, a zkontrolovat, zda se během následujících měsíců po zavedení nepohybuje.

Infekce: Zavedení měděného nitroděložního tělíska představuje během prvních 21 dnů po zavedení přechodné riziko hlubokého pánevního zánětu. Jedná se však o malé riziko, které lze přičíst již existující infekci kapavky nebo chlamydiózy v době zavedení, nikoliv nitroděložnímu tělísku samotnému.[13] Preventivní procedury mají jen malý nebo žádný vliv na průběh kapavky nebo chlamydiózy, ale jsou důležité pro ochranu pacientů i lékařů před infekcemi obecně. Mezi tyto preventivní postupy patří mytí rukou a následné použití rukavic, čištění děložního čípku a pochvy, minimální kontakt s nesterilními povrchy (technika zavádění bez dotyku) a po zákroku opětovné mytí rukou a dezinfekce nástrojů.[4] Tělísko po zavedení samo o sobě nepředstavuje zvýšené riziko hlubokého pánevního zánětu.

Křeče: Některé ženy mohou v důsledku rozšíření děložního čípku během zavádění nitroděložního tělíska a bezprostředně poté pociťovat křeče.[4] Použití nesteroidních antiflogistik nebo lokálního anestetika před zákrokem často nepříjemné stavy redukuje. Misoprostol užitý 6–12 hodin před zavedením může pomoci při dilataci děložního čípku.[14] Některé ženy mohou mít křeče po dobu jednoho až dvou týdnů po zavedení.

Silnější menstruace: Měděné nitroděložní tělísko může zesílit menstruační krvácení.[4] Po zavedení měděného nitroděložního tělíska může menstruační krvácení zasílit v průměru o 20–50 %; tento příznak může u některých žen po 3 až 6 měsících vymizet.

Nepravidelné krvácení a špinění: U některých žen může měděné nitroděložní tělísko během prvních 3 až 6 měsíců po zavedení způsobit špinění mezi menstruacemi.

Těhotenství: Ačkoli je to vzácné, pokud dojde k otěhotnění se zavedeným měděným nitroděložním tělískem, může způsobit nežádoucí účinky. Riziko mimoděložního těhotenství u žen používajících nitroděložní tělísko je nižší než riziko mimoděložního těhotenství u žen, které nepoužívají žádnou formu antikoncepce. Nicméně u těhotenství, ke kterým dojde během užívání nitroděložního tělíska, je vyšší než očekávané procento (3–4 %) mimoděložních.[4] Pokud dojde k otěhotnění se zavedeným nitroděložním tělískem, je vyšší riziko potratu nebo předčasného porodu. Pokud k tomu dojde a vlákna nitroděložního tělíska jsou viditelná, měl by jej lékař okamžitě vyjmout. Ačkoli nitroděložní tělísko Dalkův štít bylo spojováno se septickými potraty (infekce spojené s potratem), u jiných značek nitroděložního tělíska tomu tak není. Nitroděložní tělíska rovněž nejsou spojována s vrozenými vadami.[4]

Toxicita mědi: Existují neoficiální důkazy o spojitosti měděných nitroděložních tělísek s případy toxicity mědi.[15]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Copper IUDs na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu měděné nitroděložní tělísko na Wikimedia Commons

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.