Měďnatá vlákna

Chemické složení měďnatých materiálů objevil v roce 1857 Švýcar Schweizer. Ten přišel na to, že se bavlna dá rozpustit ve sloučenině měďnaté soli se čpavkem a pak regenerovat v koagulační lázni. Technologii výroby měďnatých vláken však vynalezl Francouz Despeissis v roce 1890. Patentní právo po jeho smrti propadlo a Němec Fremery s Rakušanem Urbanem na jeho základě začali v roce 1899 u firmy Glanzstoff s průmyslovou výrobou měďnatého hedvábí.

Ve 30. letech 20. století dosahovala celosvětová roční výroba 7 000–10 000 tun. Koncem 20. století se odhadovala na 20 000 až 25 000 tun, na kterých se podílela japonská firma Asahi s cca 90 %.[2] Cena standardních vláken dosahovala asi 10 USD/kg[3]

Informace o světové situaci ve výrobě a na trhu s měďnatými vlákny ve 2. dekádě 21. století se dají získat jen z profesionálních ročních zpráv za cca 2800 USD.[4]

(Na území České republiky se mědnatá vlákna přestala vyrábět v roce 1962.)[5]

Celulóza z bavlněných lintersů se rozpouští ve sloučenině Cu(OH)₂ nebo CuSO₄ x 3 Cu(OH)₃ a čpavku při 50 °C. Výsledná sloučenina s obsahem 4 % mědi, 6-8 % čpavku a 10 % celulózy se protlačuje zvlákňovacími tryskami do vody s mírně kyselým nebo alkalickým obsahem a teplotou 30-40 °C. Vznikající vlákna se protahují a praním zbavují mědi a čpavku, které se téměř stoprocentně recyklují a znovu používají k výrobě cupra.

Zvlákňování probíhá jako nepřetržitý proces, hotové filamenty s jemností do 0,4 dtex se navíjejí rychlostí do 1500 m/min. Obsluha zařízení je nákladná, na 100 kg produkce se kalkuluje 1 den lidské práce.

Vedle standardních filamentových přízí se vyrábějí také stříže (na směsi s vlnou nebo např. s modalovými vlákny) a dutá vlákna (na membrány pro umělé ledviny a pod.)[2]

K pozitivním vlastnostem patří:

velmi dobrá savost, hebký omak, hedvábný lesk, příjemný styk s lidskou pokožkou, snadné barvení[6]

U ostatních fyzikálních vlastností nedosahují výrobky z cupra úroveň podobných materiálů (viskózová vlákna, modalová vlákna, Lyocell) [7]

Měďnatá vlákna mají např.:

Pevnost: za sucha 120-150 mN/tex, za mokra 50-90 mN/tex

Tažnost: za sucha 15-30%, za mokra 25-60%[5]

Použití:

• Tkaniny a pleteniny: letní šaty, halenky, podšívkovina, spodní prádlo, záclony, ložní prádlo, deštníky[6]
• Netkané textilie: zdravotní účely (membrány na umělé ledviny Bemliese^TM,[8] na zneškodňování virů Planova®), kosmetické a technické účely a jako geotextilie