Část obce

Termín část obce byl zaveden od roku 1964,[1] kdy nahradil dosavadní termín „osada“, který měl stejný význam. Zákon o obcích (obecní zřízení) 128/2000 Sb. stanoví v § 27 odst. 2: „Část obce je evidenční jednotka vytvářená budovami s čísly popisnými a čísly evidenčními přidělenými v jedné číselné řadě, která leží v jednom souvislém území. Názvy částí obce jsou zpravidla převzaty z názvu zaniklých obcí, osad nebo z názvů historicky vzniklých území, na nichž se tyto části obce nacházejí.“

Část obce (dnešní definice v podstatě odpovídá dřívějšímu pojmu konskripční osada) je často totožná s katastrálním územím. Mnohdy se však z historických příčin evidenční členění s katastrálním členěním nekryje. V takových případech může být katastrální území tvořeno více částmi obce, a někdy naopak více katastrálních území tvoří společně jednu část obce, popřípadě tato dvě členění nejsou navzájem skladebná. Ačkoliv zákon mlčky předpokládá, že katastrální úřad přizpůsobí hranice katastrálních území změně hranic části obce, fakticky to není zaručeno a tedy se tyto hranice mohou lišit.

Část obce musí sice podle zákona být územně souvislá, ale její zástavba souvislá být nemusí: jedna část obce tedy může být tvořena například skupinou osad či samot. Naopak souvislá zástavba může být rozdělena do více částí obce. Od roku 1964 jsou části obce nejnižší územní jednotkou používanou pro správní účely a ZSJ (základní sídelní jednotky) pro účely statistiky.

Zákon o obcích jmenovitě neřeší, jaký mají ve statutárních městech mít vztah území samosprávných městských obvodů nebo městských částí a území částí obce. Není tedy vyloučeno, že část obce zasahuje do více městských obvodů nebo městských částí (pro statistické účely se pak eviduje jako více částí obce – dílů) nebo že městská část nebo obvod obsahuje více částí obce.

Zákon o hlavním městě Praze pojem „část obce“ nezavádí. Ve statistické praxi se za části obce v Praze považují katastrální území nebo územně technické jednotky, domy se označují a evidují podle příslušnosti ke katastrálnímu území.

V podkladech pro katastr nemovitostí musejí být podle § 5 odst. 1 Katastrálního zákona (344/1992 Sb.) budovy s číslem popisným nebo evidenčním označeny příslušností k části obce, pokud je její název odlišný od názvu katastrálního území.

V evidenci Českého statistického úřadu má každá část obce přiděleno vlastní evidenční číslo. V případě rozdělení území některé části obce mezi městské části či obvody má ve statistické evidenci ČSÚ každá takto vzniklá část části obce přiděleno vlastní evidenční číslo – jsou evidovány, jako by šlo o samostatné části obce.

Podle § 28 a § 84 odst. 2 Zákona o obcích 128/2000 Sb. přísluší zastupitelstvu obce rozhodovat o vzniku částí obce a o jejich názvech – kompetenci k rušení částí obce však tento zákon neupravuje. Obec oznamuje Ministerstvu vnitra a příslušnému katastrálnímu úřadu názvy nově vzniklých částí obce, změny jejich názvů, jakož i zánik částí obce.

Podle § 120 Zákona o obcích může v částech obce zřídit zastupitelstvo obce osadní nebo místní výbory (dále v zákoně označované legislativní zkratkou jen jako osadní výbory, oba typy se neliší ničím kromě jména a tedy zřejmě typu zástavby, pro něž jsou určeny – viz definici osady). Výbor určuje zastupitelstvo z občanů obce, kteří jsou přihlášeni k trvalému pobytu v dotyčné části obce, v počtu minimálně tří. Předsedu výboru volí z jeho členů zastupitelstvo; osadní výbor je jediným druhem výboru zastupitelstva, jehož předsedou nemusí být člen zastupitelstva.

Místní nebo osadní výbor je speciálním případem výborů zastupitelstva (§ 117), tedy iniciativním a kontrolním orgánem. Je oprávněn (§ 121) předkládat orgánům obce návrhy týkající se části obce a vyjadřovat se k takovým návrhům nebo k podnětům a připomínkám, které předkládají obecním orgánům občané dotyčné části obce. Předseda výboru má právo na udělení slova v zastupitelstvu obce.

Postavení místního nebo osadního výboru vůči orgánům samosprávných městských částí nebo obvodů ve statutárních městech zákon neřeší; pravděpodobně proto, že nejsou určeny pro taková města.

Zákon o hlavním městě Praze nedává orgánům města ani městských částí právo rozhodovat o zřizování částí obce ani o jejich názvech. Zastupitelstvo hlavního města Prahy může rozhodovat pouze o zřizování a názvech samosprávných městských částí. Zastupitelstvo města i zastupitelstva městských částí mohou zřizovat výbory libovolného zaměření, podle tohoto obecného ustanovení by tedy mohly zřizovat i místní nebo osadní výbory.

Spojení „část obce“ užívá Zákon o obcích (obecní zřízení) 128/2000 Sb. ještě v § 22 o osamostatnění části obce. O oddělení části obce rozhoduje krajský úřad v přenesené působnosti na návrh, který podá obec na základě kladného výsledku místního referenda konaného v té části obce, která se chce oddělit. Dle § 21 odst. 1 část obce, která se chce oddělit, musí mít samostatné katastrální území sousedící nejméně se dvěma obcemi nebo jednou obcí a cizím státem (t. j. nesmí být enklávou původní ani jiné obce) a musí tvořit souvislý územní celek; po oddělení musí mít alespoň 1 000 občanů. Stejné podmínky musí splňovat i obec po oddělení její části. S oddělením části obce musí vyslovit souhlas v místním referendu občané žijící na území té části obce, která se chce oddělit.

Změna hranic obcí, při nichž „nedochází ke sloučení obcí, připojení obce nebo oddělení části obce“, se uskutečňuje na základě dohody zúčastněných obcí po projednání s příslušným katastrálním úřadem. V tomto případě se převáděné území jako část obce v zákoně (§ 26) neoznačuje.

Krajský soud v Hradci Králové 26. listopadu 2009 ve věcí zamítnutí referenda o společném oddělení místních částí Velký Dřevíč a Rokytník od města Hronov rozhodl na základě svého stanoviska, že pojem „část obce“ v § 20a a 21 zákona o obcích není totožný s pojmem „část obce“ v § 27 téhož zákona, ale je nutno jej chápat v jiném a to podstatně obecnějším významu, tedy i pro více částí obce společně. Nepřiklonil se tak k názoru města Hronov, že takový výklad by mohl ohrozit práva obyvatel menší ze skupiny připojovaných místních částí, protože by je mohli obyvatele větších místních částí přehlasovat a mohlo by tak dojít k odtržení malé místní části proti vůli jejích obyvatel. Soud opřel svůj názor mimo jiné o to, že zákon ve formulaci § 48 odst. 3 písm. a) použitím množného čísla přímo předpokládá, že místní referendum může být konáno pro více místních částí najednou. Názor odpůrce by podle soudu znamenal, že obce by rozdělením svého území na dostatečně malé místní části jim mohla navždy zabránit v osamostatnění.[2]

Tuto nejasnost zákona se pokusili řešit navrhovatelé senátní novely zákona o obcích, senátor Petr Pakosta a dalších 6. Podle tohoto návrhu by se místní referendum by se konalo v každé oddělované části zvlášť. Schválením pozměňovacích návrhů senátních výborů na základě připomínek legislativního odboru senátu se do návrhu dostal požadavek, že by každá z oddělovaných částí musela mít své vlastní katastrální území (nestačilo by tedy, že by jej měly dohromady), a požadavek, aby každá z oddělovaných částí musela mít vlastní přípravný výbor.[3] Návrh schválený senátem byl 2. listopadu 2011 předložil sněmovně. Vláda ve svých připomínkách navrhla, aby požadavek samostatného katastrálního území mohlo splňovat i více společně se oddělujících částí dohromady. Rovněž navrhla, že není třeba konat místní referendum v každé části obce zvlášť, ale postačí pro každou část obce zvlášť vyhodnocovat souhlas jejích obyvatel. Zřizování více přípravných výborů označila vláda za nevhodné. Sněmovna 7. února 2012 v prvním čtení na návrh Jiřího Šulce, který navrhoval řešit problematiku komplexněji a lépe, návrh zákona zamítla.[4]