Méšova stéla

Stélu objevil 19. srpna 1868 německý misionář F. A. Klein na území dnešního Jordánska (starověkého Moábu). Tehdy ještě nevěděl, o jaký jazyk nebo text se jedná. Následně o stélu projevilo zájem několik států, což vedlo k tomu, že arabští beduíni ji mj. za účelem vyššího zisku rozbili na více menších kusů. To, co se z ní podařilo zachránit, jsou:

• dvě velké části;
• více malých částí a zlomků;
• několik částečných opisů;
• narychlo a nekvalitně pořízený otisk (byl pořízen za ostré střelby a při útěku z místa).

Dnes jsou dochované části spojené s rekonstruovanými a uloženy v Louvru.

Text stély ze starohebrejského do odpovídajícího, avšak dnes srozumitelnějšího přepisu kvadrátního hebrejského písma a přepis do latinky:

Níže uvedený český překlad textu nemusí nutně v detailech odpovídat rekonstrukci textu, jak je uveden výše[1]

1. Já jsem Méša, syn Kemoš[jatův], král Dai-
2. bonský. Můj otec kraloval nad Moábem třicet let a já jsem kra-
3. loval po svém otci. Učinil jsem tuto stélu místo pro Kemoše v Qarchohu, sté[lu]
4. [sp]ásy, protože mne osvobodil od všech útoků a protože mi dal pohlížet na mé nepřátele. Omrí
5. byl králem Izraele a utiskoval Moáb po mnoho dní, protože Kemoš se hněval na svou zemi.
6. Jeho syn nastoupil po něm a také on řekl: "Budu utiskovat Moáb". V mých dnech řekl toto.
7. Ale já jsem shlédl na něj a na jeho dům. A Izrael zcela a navždy zahynul. Omrí se zmocnil ce[lé ze-]
8. mě Mehadaba. Sídlil v ní za svých dnů a polovinu dní jeho syna (synů?), čtyřicet let, ale
9. Kemoš ji vrátil za mých dnů. Postavil jsem Ba'alma'on a učinil jsem v něm nádrž. A postavil [jsem]
10. Qirjatén. A Gadovci sídlili v zemi 'Atarotu od věčnosti, a král
11. Izraele postavil 'Atarot pro sebe. Ale bojoval jsme proti městu a vzal jsem je a zabil jsem všechen li[d]
12. města, zadostiučinění pro Kemoše a pro Moáb. Přinesl jsem odtud zpět zápalný oltář a jeho DWD a
13. [při]táhl jsem ho před Kemoše do Qirjatu. Usadil jsem v ní Šaronity a
14. Macharity. A Kemoš mi řekl: "Jdi, vezmi Nebo od Izraele". Tak jsem
15. šel v noci a bojoval jsem proti němu od ranního rozbřesku do poledne.
16. Dobyl jsem je a zabil jsem všechny, sedm tisíc (domorodých) mužů i cizinců, (domorodých) žen i
17. cizinek a konkubín, neboť jsem je zasvětil pro 'Aštar-Kemoše. Vzal jsem odtud [nádo-]
18. by YHWH a přitáhl jsem je před Kemoše. Král Izraele postavil
19. Jahac a obsadil jej, když bojoval proti mně. Ale Kemoš jej přede mnou zahnal. Vzal
20. jsem z Moábu dvě stě mužů, jeho celou jednotku. Vyvedl jsem ji proti Jahacu a dobyl jej
21. a připojil k Daibonu. Postavil jsem Qarchoh, zdi parků a zdi
22. akropole. Postavil jsem jeho brány a postavil jsem jeho věže. Po-
23. stavil jsem palác a udělal jsem zdi nádrže [pro vo]du uvni[tř]
24. města. Uvnitř města v Qarchohu nebyla cisterna, tak jsem řekl všemu lidu: "Učiňte
25. si sami každý cisternu ve svém domě". Kopal jsem příkopy pro Qarchoh s izraelskými za-
26. jatci. Postavil jsem 'Aro'er a učinil jsem silnici v Arnonu [a]
27. postavil jsem Bet Bamot, protože bylo v ruinách,
28. s padesáti Daibonity, protože celý Daibon byl poslušný. Vládl jse[m]
29. [nad] stem ve městech, která jsem pipojil k zemi. Postavil jsem
30. [Mehada]bu, Bet Diblatén a Bet Ba'alma'on a vzal jsem tam
31. [...] C'N země. Chavronén, síádlil v něm B[...]WQ[...]'[...]
32. [... a] Kemoš mi řekl: Jdi dolů, bojuj proti Chavronénu." Tak jsem sestoupil [...]
33. [... a ] Kemoš jej [navrá]til za mých dnů a 'L[...]DH odtud 'Š[...]
34. [...]ŠT ŠDQ a j[á ...]

Méšova stéla je jediný dochovaný souvislý text v moabštině. Tento jazyk je kromě této stély doložen již jen na několika pečetích a zlomku textu z Keraku. Proto veškeré znalosti tohoto jazyka se čerpají odtud.

Stéla je výjimečným i svým přínosem k porozumění dějinám Kanaánu a Sýrie v době železné. Hlavním pramenem pro dějiny Kanaánu v 1. polovině 1. tisíciletí př. Kr. zůstává Starý zákon, tedy spisy pocházející z prostředí izraelského a především judského království. Méšova stéla je důležitým mimobiblickým dokumentem, který pomáhá ilustrovat tyto dějiny z úhlu pohledu jiného, Izraeli nepřátelského národa.

S textem Méšovy stély, která hovoří o dlouhodobém střetu mezi Izraelem a Moábem, bývá srovnáván především starozákonní text z 2. Král 3, který také hovoří o střetu mezi izraelským králem Jóramem a moábským králem Méšou. Biblický text však hovoří o jednom jediném tažení a jediné rozhodující bitvě, po níž bojiště opanovali Izraelci. Ti se nakonec dostali až k samému Méšovu sídlu. To však nedobyli, neboť Méša obětoval na svých hradbách syna (text neříká, čí to byl přesně syn) a Izraelci se v důsledku toho stáhli. Méšova stéle oproti tomu hovoří o dlouhodobém válečném konfliktu, na jehož začátku byl Moáb izraelským vazalem a na konci svobodnou zemí. Sladění obou textů je téměř nemožné, je však důležité mít na paměti silné ideologické zabarvení obou verzí téhož válečného konfliktu.

Ukazuje také, že král Balak by mohla být skutečná historická postava.[2]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Méšova stéla na Wikimedia Commons