Luisa Ziková

Luisa Ziková (vlastním jménem Aloisie Ziková, 16. ledna 1874 Praha[1] — 12. května 1896 tamtéž) byl česká spisovatelka, básnířka, novinářka a feministka. Její jediný vydaný soubor próz Spodní proudy byl dobovou kritikou velmi kladně hodnocen, v další tvorbě jí však zabránila nemoc a ve věku dvaadvaceti let zemřela na tuberkulózu.

Luisa Ziková
Rodné jménoAloisie Ziková
Narození16. ledna 1874
Praha
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. května 1896 (ve věku 22 let)
Praha
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma materměšťanská škola v Praze
Povolánínovinářka a prozaička
Partner(ka)Karel Kamínek
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodila se v rodině hokynáře Lukáše Zyky a jeho manželky Alžběty, rozené Hejhalové. Z devíti jejíchsourozenců přežilo pouze několik.[2] Poté, co rodina přišla o majetek při povodni roku 1877, přestěhovala se na Malou Stranu, kde byl otec výběrčím mostného. V Praze vychodila obecnou i měšťanskou školu. Brzy osiřela, vyrůstala u příbuzných, zdravotní problémy jí zabránily ve studiu. Krátce pracovala v obchodě, poté žila v ústraní.[3]

Po jistou dobu žila s divadelním kritikem a novinářem Karlem Kamínkem.

Úmrtí

V dospělém věku onemocněla tuberkulózou, kvůli které žila v ústraní, a které nakonec podlehla. Zemřela 12. května 1896 v Praze. Pohřbena byla na Olšanských hřbitovech (IV, 6, 244).

Její nekrolog do Národních listů zpracoval Viktor Dyk[4].

Dílo

Psala povídky, první publikovaným textem byla povídka Kotě otištěná v červenci 1894 v časopise Vesna, následovalo několik dalších. Roku 1896 pak vydala čtyři svá rozsáhlejší díla ve sbírce textů Spodní proudy u vydavatele Arnošta Procházky v časopise Moderní revue. Část kritiků se pochvalně vyjádřila o hloubce a procítěnosti psaného projevu. Zobrazovala silné ženské hrdinky, často v konfliktu se svým okolím.

  • Spodní proudy (1896)
  • Třetí ročník (1896, nedokončeno)
  • Karel Arkton (nedokončeno)
  • Almanach secese (uveřejněné texty)

Posmrtné ocenění

Spisovatel Viktor Dyk ocenil talent Luisy Zikové, který neměl čas se rozvinout, při příležitosti desátého výročí jejího úmrtí.[5]

Odkazy

Reference
  1. Matrika narozených, sv. 1868-1877, snímek 221 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-10-04]. Dostupné online.
  2. Policejní ředitelství I, konskripce, karton 730, obraz 606 [online]. Praha: Národní archiv [cit. 2021-10-04]. Dostupné online.
  3. MERHAUT, Luboš. Luisa Ziková. In: Luboš Merhaut a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. ISBN 978-80-200-1572-3. Svazek č/II. U–Ž. S. 1752–1753.
  4. Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-01-21]. Dostupné online.
  5. DYK, Viktor. Literární vzpomínka. S. 1. Národní listy [online]. 1906-05-22 [cit. 2021-10-04]. S. 1. Dostupné online.

Literatura
  • MERHAUT, Luboš. Luisa Ziková. In: Luboš Merhaut a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. ISBN 978-80-200-1572-3. Svazek č/II. U–Ž. S. 1752–1753.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.