Ludmila Brynychová

Narodila se a celý život prožila v Jablonci nad Nisou. Roku 1977 vystudovala Vysokou školu zemědělskou v Praze (Agronomická fakulta, obor zootechnika). Od roku 1977 pracovala jako zootechnička v JZD Mír v obci Kokonín. V roce 1989 jí bylo uděleno Vyznamenání Za vynikající práci.[1] Od roku 1960 byla aktivní v mládežnické organizaci Pionýr, v jejím polistopadovém nástupci (Pionýr) se angažovala i po roce 1990 v organizaci v Jablonci nad Nisou. Vedla přírodovědecký oddíl.[2]

Ve volbách v roce 1992 kandidovala za koalici Levý blok, kterou tvořila KSČM a menší levicové skupiny (volební obvod Severočeský kraj). Nebyla ale zvolena.[3] Do parlamentu se dostala až dodatečně jako náhradnice poté, co spáchal sebevraždu poslanec Vladimír Řezáč. 30. dubna 1996 tehdy jako prvnímu náhradníkovi za Řezáče připadl mandát Ivu Honickému. Vzhledem k okolnostem úmrtí poslance Řezáče a vzhledem k faktu, že do konce funkčního období parlamentu již zbývalo jen několik týdnů, ohlásil Honický, že mandát nepřevezme (mandát mu tak k 6. květnu 1996 zanikl) a vyzval ostatní náhradníky, aby učinili totéž. Nakonec ale jako druhá náhradnice mandát přijala 7. května Ludmila Brynychová. Poslankyní byla jen do 6. června a ve sněmovně se fakticky nijak neprojevila.[4][5][6]

Zvolena byla za KSČM v řádných sněmovních volbách roku 1998 a mandát obhájila i v sněmovních volbách roku 2002. V letech 1998-2000 byla členkou výboru pro evropskou integraci a v letech 2000-2002 zasedala ve sněmovním hospodářském výboru. V období let 2002-2005 byla členkou zemědělského výboru. Na poslanecký mandát rezignovala 9. prosince 2005.[7][8] Důvodem rezignace byl fakt, že ji sněmovna zvolila do Nejvyššího kontrolního úřadu.[9] Do sněmovny místo ní nastoupil Josef Vondruška.

V NKÚ setrvala do své smrti roku 2009. Zemřela po dlouhé, těžké nemoci.[10]

V senátních volbách roku 2000 kandidovala za senátní obvod č. 35 - Jablonec nad Nisou. Získala ale necelých 15 % hlasů a nepostoupila do 2. kola.[11]