Lovro Monti

Pocházel z rodiny italského původu, ale přiklonil se k chorvatskému národnímu hnutí.[3] Absolvoval práva na Padovské univerzitě, kde v roce 1859 získal doktorát. Nastoupil pak na právní praxi do Splitu. Od roku 1862 pracoval jako advokát v Kninu. Byl aktivní i politicky. Od roku 1860 patřil mezi stoupence dalmatské Národní strany, která se hlásila k chorvatskému národnímu hnutí a podporovala spojení Dalmácie s Chorvatskem a Slavonií. Byl zastáncem spojenectví dalmatských Chorvatů a Srbů a bojoval za rozšiřování práv chorvatštiny. Od roku 1866 zastával post starosty Kninu. Patřil mezi zakladatele liberálně-demokratického listu Il Nazionale a byl členem jeho redakce.[2]

Dlouhodobě zasedal jako poslanec Dalmatského zemského sněmu, kam byl zvolen roku 1865, 1867, 1870 a 1876.[2] Zasedal rovněž coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam poprvé usedl v prvních přímých volbách roku 1873. Zastupoval kurii venkovských obcí v Dalmácii, obvod Šibenik, Berlicca, Knin. Slib složil 21. ledna 1874. Mandát zde obhájil ve volbách roku 1879. Rezignaci oznámil dopisem 1. května 1882.[4] V roce 1873 se uvádí jako Dr. Lorenz Monti, advokát, bytem Knin.[5] V parlamentu zastupoval opoziční slovanský blok.[6] V roce 1878 byl členem poslaneckého klubu pravého středu.[7]

Počátkem 80. let z Národní strany odešel kvůli její údajné bezzásadovosti.[2] Vadila mu protisrbská agitace Národní strany.[3] Roku 1881 rezignoval na mandát zemského poslance a roku 1882 se vzdal i křesla na Říšské radě. Pak se stáhl z politického života.[2] Zaměřoval se ovšem dál na rozvoj svého domovského Kninu a v závěru života přispěl do almanachu Hrvatska misao statí, v níž vyzýval k obnovení porozumění mezi Chorvaty a Srby.[3] V roce 1897 podpořil chorvatsko-srbské hnutí mládeže.[2]

Zemřel náhle v dubnu 1898.[3]