Louis Renault (právník)

Louis Renault (21. května 1843, Autun – 8. února 1918, Barbizon) byl francouzský právník, vysokoškolský profesor a nositel Nobelovy ceny míru z roku 1907 společně s Ernestem Teodorem Monetou.

Louis Renault
Narození	21. května 1843 Autun
Úmrtí	8. února 1918 (ve věku 74 let) Barbizon
Alma mater	Burgundská univerzita
Povolání	právník, pedagog, vysokoškolský učitel, soudce a advokát
Zaměstnavatel	Pařížská univerzita
Ocenění	Nobelova cena za mír (1907) čestný doktor Univerzity v Leidenu (1913) komandér Řádu čestné legie
Funkce	President of the Institut de Droit International (od 1892) President of the Institut de Droit International (od 1894) prezident (Q50368846)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V letech 1868–1873 působil jako profesor římského a obchodního práva na univerzitě v Dijonu. Od roku 1873 až do své smrti přednášel na právnické fakultě Pařížské univerzity, kde se v roce 1881 stal profesorem mezinárodního práva. V roce 1890 byl jmenován právním znalcem ministerstva zahraničních věcí a zkoumal francouzskou zahraniční politiku ve světle mezinárodního práva. V této pozici absolvoval mnoho konferencí, byl u obou Haagských úmluv (1899, 1907) a účastnil se i Londýnské námořní konference v letech 1908–1909.

Napsal mnoho článků i monografií specializovaných týkajících se mezinárodního práva. Společně s kolegou a přítelem C. Lyon–Caenem sepsal několik děl týkajících se obchodního práva, jehož souhrn vyšel ve dvou svazcích, samotné pojednání obsáhlo osm svazků a manuál vyšel v mnoha vydáních.

Roku 1879 vydal svůj spis Úvod do studia mezinárodního práva a v roce 1917 další knihu První porušení mezinárodního práva v Německu, kde hodnotil německou invazi do Belgie a Lucemburska.

V roce 1907 mu byla společně s italským pacifistou a pozdějším nacionalistou Ernestem Teodorem Monetou udělena Nobelova cena míru.