Louis-Antoine de Pardaillan de Gondrin

Syn markýzy a markýze de Montespan byl vychováván na zámku de Bonnefont v Gaskoňsku až do svého příchodu ke královskému dvoru v roce 1683. Poté byl poslán na vojenská studia.

Díky sňatku s Julie Françoise de Crussol (1669–1742), vnučkou vévody z Montasieru, se dostal do okruhu přátel dauphina Ludvíka. Od roku 1701 byl markýzem z Antinu, z Grondrinu a Montespanu. Stal se důstojníkem ve francouzské armádě, avšak v roce 1707 jej v důsledku špatného velení v bitvě u Ramillies král z armády vyloučil.

Ludvík Antonín měl díky matce blízko ke svým nevlastním sourozencům Ludvíku Augustovi a Ludvíku Alexandrovi, které král označil za své (legitimizoval je jako syny Francie).

V roce 1708 vystřídal zemřelého J. Hardouin-Mansarta na postu ředitele Bâtiments du Roi, díky čemuž získal částečný přístup přímo ke králi. Roku 1711 povýšil Ludvík XIV. antinské markýzství na vévodství a Ludvík-Antonín se tak stal prvním vévodou z Antinu a pairem. V roce 1724 obdržel Řád sv. Ducha v rytířské třídě.

Ludvík Antonín od narození projevoval talent k řízení lidí. Díky své pozici kontroloval i dostavby zámku ve Versailles. V době regentství dovedl obratně využít Lawsův systém a vydělal díky němu velké jmění.

Na sklonku života předal vévodství i titul v roce 1722 synovi a dožil ve svém paláci na Chausée-d'Antin, kde zemřel roku 1736. Jeho palác se následně stal sídlem vévody z Richelieu. Po jeho smrti se stal ředitelem bâtiments Philibert Orry.