Lou Ottens

V návaznosti na úspěch modelu EL 3585 začala společnost Philips Hasselt pracovat na plánech přenosného kazetového magnetofonu. Jeho „pocket recorder“, jak ho nazýval, měl být ve výsledku levný, malý, s malou spotřebou proudu, ale vysokou kvalitou zvuku. Firma zprvu chtěla využít páskové kazety RCA, ale podle Ottense byly rozměry a rychlost pro její výrobek nevyhovující. Philips se nakonec rozhodl vyvinout na základě kazet RCA své vlastní kazety. Ottens dal dohromady tým 10–12 pracovníků, kteří měli praxi s vývojem gramofonů a magnetofonů, aby kazetu vyvinuli. Roku 1963 se Philips rozhodl veřejně představit kazetový systém na Mezinárodním rozhlasovém veletrhu (IFA) v Berlíně.[2]

Vývoj ALP (Audio Long Play) vyžadoval zásadní změny v designu ve srovnání s VLP (Video Long Play). Na VLP o rozměru LP se vešlo 48 hodin hudby. Ottens si uvědomil, že to není praktické, a v roce 1972 začal testovat menší disky. Začal s deskami o průměru 17,8 cm a ty pak dále zmenšil na 11,5 cm, což umožnilo i kompatibilitu s rádii v autě. Ottens a jeho tým však zjistili, že by analogový systém vydával příliš mnoho šumu, takže se rozhodli začít vytvářet novou, digitální technologii. Roku 1977 tým vyvinul první zkušební model digitálního disku, první úplný model byl představen roku 1979. Okamžitě poté se Ottens a vedoucí projektu Joop Sinjou vydali do Japonska, kde uzavřeli smlouvu se Sony na společném vývoji.

Ottens se pak stal technickým ředitelem hlavní průmyslové skupiny Philips Video. Během jeho prvního roku ve funkci začala tato divize vyvíjet náhradu za videorekordér s názvem Video 2000. To byl nový videokazetový systém, vyvinutý ve spolupráci s firmou Grundig. Ottens čelil hned po uvedení mnoha technickým problémům. Během několika měsíců byla většina výrobků vrácena k opravě. Pod Ottensovou režií byla vyvinuta druhá řada systému, kompaktnější a spolehlivější. Do roku 1984 mělo Video 2000 spolehlivý stereofonní zvuk.