Littorio (1934)

Littorio (později Italia) byla bitevní loď, kterou používala Regia Marina za druhé světové války. Loď patřila do první dvojice bitevních lodí třídy Littorio/Vittorio Veneto[p 1]. Jednalo se o elegantní, dobře pancéřovanou a silně vyzbrojenou loď. Littorio také byla první italská válečná loď vybavená radarem, který byl namontován v září 1941. Během války byla protiletadlová výzbroj lodi posílena o dalších 12 kusů 20mm kanónů.

Základní údaje
Typ:	bitevní loď
Třída:	Littorio/Vittorio Veneto
Zahájení stavby:	1934
Spuštěna na vodu:	22. srpna 1938
Uvedena do služby:	6. května 1940
Osud:	vyřazena 1948
Takticko-technická data
Výtlak:	41 167 tn (standardní) 45 752 tn (plný)
Délka:	237,76 m
Šířka:	32,92 m
Ponor:
Pohon:	8 kotlů Yarrow 4 turbínová soustrojí Bellezo 4 šrouby 139 561 hp
Rychlost:	30 uzlů
Dosah:	1770 nám. mil při 30 uzlech
Posádka:	1830
Pancíř:	boky až 350 mm čela věží 350 mm boky věží 200 mm můstek 260 mm muniční sklady 162 mm pohon 110 mm
Výzbroj:	9× 381 mm (3×3) 12× 152 mm (4×3) 12× 90 mm 20× 37 mm 16× 20 mm
Letadla:	3

Stavba byla zahájena v roce 1934 v loděnicích v Janově. Loď byla dokončena v roce 1940 a mohla se tak brzy zapojit do válečných operací. Littorio byl těžce poškozen 11. listopadu 1940 při náletu na Tarent. Tehdy ho zasáhla tři letecká torpéda ráže 457 mm a loď byla opravována až do dubna 1941. V prosinci 1941 loď bojovala v První bitvě u Syrty a v březnu 1942 také v Druhé bitvě u Syrty. O tři měsíce později Littorio pronásledoval spojenecké síly, kryjící konvojovou Operaci Vigorous. Po italské kapitulaci loď dostala jméno Italia. Když loď společně se sesterskými plavidly Vittorio Veneto a Roma pluly na Maltu k internaci, těžce ji poškodila německá kluzáková puma Fritz X (Romu zasáhly a potopily pumy dvě). Loď přečkala válku a v roce 1947 byla předána USA. V 50. letech byla sešrotována.