Liisa Kauppinenová

Narodila se jako slyšící dítě. Po pár letech ohluchla. Ovládá několik jazyků – finštinu, švédštinu, angličtinu, americký znakový jazyk a mezinárodní znakový systém.[1]

Byla ředitelkou finské asociace neslyšících. Působila jako sekretářka, viceprezidentka a poté jako první žena, která se stala prezidentkou Světové federace neslyšících v roce 1995. V čele Světové federace neslyšících stála po dvě volební období od roku 1995 do roku 2003.[2]

Je emeritní prezidentkou Světové federace neslyšících. V roce 2013 jí byla udělena cena OSN za lidská práva.[3][4]

Svůj aktivní život zasvětila boji za práva neslyšících, osob se zdravotním postižením a zejména za práva neslyšících žen. Během své advokátské kariéry se zaměřila na genderovou rovnost. Je nadšenou iniciátorkou mezinárodních spoluprací a projektů s komunitami neslyšící po celém světě a také v rozvojových zemích Afriky, Střední Asie, jihovýchodní Asie, Latinské Ameriky, Balkánu a severozápadního Ruska.

Rovněž byla nápomocna při přípravě mezinárodních dokumentů o znakových jazycích mimo jiné v rámci Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Je dlouhodobou poradkyní Organizace spojených národů a Světové federace neslyšících.

Od roku 2015 se cíleně věnovala shánění financí na aktivity zaměřené na posílení postavení neslyšících dívek a žen, prosazování jejich práv a přístupu ke vzdělání.

V roce 2019 získala cenu Her Ability Award.[1]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liisa Kaupinen na španělské Wikipedii.