Lišaj pupalkový

Vyskytuje se v jižní a střední Evropě s přesahem do oblastí západní Asie. Zatímco v 60. a 70. letech 20. století byl zaznamenán prudký pokles početnosti, na přelomu století 20. a 21. se lišaji pupalkovému daří, početnost roste a areál rozšíření se zvětšuje (jižní Anglie, Belgie, Petrohradská oblast v Rusku).[2]
Osidluje široké spektrum biotopů, od vlhkých lesních pasek a údolních luk[3] přes zahrady a městské periferie až po suchá společenstva, jako jsou lomy, revitalizované haldy a železniční náspy.[2] Na stanovišti nesetrvává, je přelétavý. Nevyskytuje se ve vyšších horách.[3]

Sbírkový exemplář (samec)

Délka předního křídla je 18–26 mm, základní barva je zelenošedá či zelenohnědá, s tmavou kresbou. V předním rohu křídel je skvrna světlejší barvy. Zadní křídla jsou hlínově žluté barvy, s tmavou páskou na zadním okraji. Vnější okraj obou párů křídel je výrazně, nepravidelně vykrajovaný.[3]

Housenka má hnědou, případně (vzácně) zelenou barvu. Na konci těla nemá růžek typický pro lišajovité, ale pouze žlutě zbarvený výstupek.[4]

Během roku vytváří jednu generaci, jejíž motýli létají v květnu a červnu. Jsou aktivní krátce po soumraku, přes den se skrývají při zemi pod listy. Dospělci sají nektar, typicky na hadinci,[3] a šalvěji,[2] ale i na jiných květinách. Samička klade vajíčka jednotlivě na živné rostliny, kterými jsou kyprej, vrbka, vrbovka nebo pupalka dvouletá.

Housenky lze na rostlinách zastihnout koncem léta. Jsou aktivní večer a v noci, přes den se skrývají v podrostu či pod kameny. Kuklí se buď při zemi mezi zbytky rostlin, nebo se mělce zahrabávají do půdy. Přezimuje kukla.[4]

• 
  Odpočívající motýl se složenými tykadly
• 
  Housenka s výraznou žlutou skvrnou na zádi
• 
  Kukla lišaje pupalkového
• 
  Lišaj pupalkový na běloruské poštovní známce