Lewis Harcourt

Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Vernon, respektive Venables–Vernon, který v roce 1831 přijal jméno vymřelého rodu Harcourt. Narodil se na rodovém sídle Nuneham Park v hrabství Oxfordshire jako mladší syn významného liberálního státníka Williama Harcourta (1827–1904), po matce byl spřízněn s rodinou Villiersů.

Studoval v Etonu a kariéru zahájil jako tajemník svého otce, který byl v letech 1880–1885 britským ministrem vnitra. V letech 1904–1916 byl poslancem Dolní sněmovny za Liberální stranu a krátce po vstupu do parlamentu se stal členem Campbell-Bannermanovy vlády jako ministr veřejných prací (1905–1910), od roku 1905 byl též členem Tajné rady. V Asquithově koaliční vládě byl ministrem kolonií (1910–1915), za první světové války musel ale tento post uvolnit (nahradil jej pozdější premiér A. B. Law) a v letech 1915–1916 byl znovu státním sekretářem veřejných prací. Po pádu Asquithovy vlády patřil k aktivním kritikům následujícího kabinetu Lloyd Georga. V roce 1917 získal titul vikomta a stal se členem Sněmovny lordů. Mimoto byl kurátorem Britského muzea a Národní portrétní galerie, získal také čestný doktorát v Oxfordu.

Jeho jméno nese město Port Harcourt v Nigérii. Zemřel ve spánku, snad po požití větší dávky barbiturátů, ale pověsti o sebevraždě se nepotvrdily.

Z manželství s Američankou Mary Ethel Burns (1874–1961) měl čtyři děti, z dcer se nejstarší Doris (1900–1981) provdala do bankéřské rodiny Baringů. Dědicem titulů byl jediný syn William Harcourt, 2. vikomt Harcourt (1908–1979), který působil v diplomacii a jako člen správních rad v několika bankách. Jeho úmrtím titul vikomta zanikl.

Lewisův nevlastní bratr Robert Harcourt (1878–1962) byl liberálním poslancem Dolní sněmovny (1908–1918) a za první světové války sloužil u letectva.