Levon Džulfalakjan

Zápasení se věnoval od svých 13 let v rodném Gjumri (dříve Leninakan). Pod vedením Aram Sarkisjana se specializoval na řecko-římský styl. Vrcholově se připravoval v armádní tréninkovém centru SKA v Jerevanu. V sovětské mužské reprezentaci se prosadil v roce 1986 ve váze do 68 kg, ale i přes mezinárodní úspěchy neměl pozici reprezentační jedničky jistou. V roce 1988 porazil v sovětské olympijské nominaci svého hlavního rivala Čečence Aslautdina Abajeva a startoval na olympijských hrách v Soulu. Do Soulu přijel ve vyborné formě. V základní skupině zvládl klíčový zápas s Rumunem Petricou Cărarem a po výhře 8:4 na technické body postoupil z prvního místa do finále proti domácímu jižnímu Korejci Kim Song-munovi. V úvodní minutě prohrával 0:1 na technické body po bočáku svého soupeře. Koncem druhé minuty poslal rozhodčí pasivního Korejce do parteru, čehož využil a koršunem a maďary otočil skóre na 8:1. Bodový odstup udžel do konce hrací doby a po výhře 9:3 na technické body získal jako první zápasník z Arménie (resp. Arménské SSR) zlatou olympijskou medaili.[1] Po olympijských hrách svoji pozice v reprezentaci ztratil na úkor krajana Mnacakana Iskandarjana a především Islama Dugučijeva. Sportovní kariéru ukončil počátkem devadesátých let dvacátého století. Věnuje se trenérské a funkcionářské práci. Syn Arsen navázal na jeho úspěchy počátkem jednadvacátého století.