Levhart zanzibarský

Levhart zanzibarský (Panthera pardus adersi) je regionální formou levharta afrického, dlouho považovanou za vyhynulou. Do 80. let 20. století byl označovaný za jeden z asi 20-30 poddruhů levharta skvrnitého.[1] Levharta zanzibarského popsal Reginald Innes Pocock v roce 1932.[1][2] Zvíře obývalo ostrov Zanzibar (Unguja), který má rozlohu 1666 km² a je součástí Zanzibarského souostroví, jež náleží k Tanzanii.

Model levharta zanzibarského vystavený v Zanzibar Natural History Museum

Evoluce a taxonomie

Předpokládá se, že levhart zanzibarský žil v izolaci od pevninských populací levhartů afrických od konce poslední doby ledové.[2][3] Během té doby došlo k celkovému zmenšení velikosti této šelmy a změně jejího zbarvení - srst se stala světlejší a rozety se rozpadly do menších skvrn.[1][2] Přesto se ještě před genetickými výzkumy ozývaly hlasy, že tento levhart není tak výjimečný a neměl by být vyčleňován do samostatné subspecie. Například český zoolog Luděk Dobroruka byl přesvědčen o tom, že je typově velmi blízký levhartům z východního pobřeží Afriky a patří k jejich rase.[4] Zatím definitivní nepotvrzení typu jako samostatného poddruhu pochází ze studie z roku 2001.[5]

Biologie a ekologie

O životě levharta zanzibarského máme jen minimum informací. Víme, že kromě divokých zvířat zabíjel i domácí a výjimečně napadal i děti domorodců.[1] Dokud existovala životaschopná populace, nebyla cíleně studována ve volné přírodě.[6] Rozsáhlejší pokusy proběhly až v 80. a 90. letech, ale výzkumy znesnadňovalo i to, že domorodci věří, že pokud někdo levharta spatří, neměl by se s tím nikomu svěřovat, jinak ho postihne neštěstí, tudíž bylo velmi obtížné získat jakékoliv informace.[2] Vesničané měli na zvíře velmi negativní názor, považovali ho za nástroj kouzelníků a čarodějnic (wachawi), který je měl sužovat - zabíjet je a jejich dobytek a vůbec působit různé další zlé věci.[2][3][6]

Vyhubení a možné znovuobjevení

Hlavní příčinou postupného úbytku počtu levhartů byl růst lidské populace na ostrově a s tím související vzájemné konflikty. Dalším faktorem byl obchod a poptávka po levhartích kůžích a částech těl.[6] Počty levhartů se od 19. století rychle snižovaly. V roce 1919 je britská správa zařadila mezi místní endemity, jejichž zabití vyžadovalo speciální povolení.[6] Populace levharta se poněkud vzpamatovala a postupně rostla. Nicméně omezený lov stále probíhal. Například v letech 1939-1943 bylo usmrceno nejméně 23 levhartů.[1] V roce 1950 se koloniální vláda sklonila před domorodými pověrami a obavami z této velké kočky a vyjmula levharta z chráněných druhů (bylo ho ale dovoleno zabíjet jen s pomocí čelových lamp).[6] Dalším negativním impulzem bylo vyhlášení nezávislosti v roce 1964, po němž se počty usmrcených zvířat opět drasticky zvýšily. Nová vláda ho označila za škůdce a původce zlých kouzel s cílem zvíře na ostrově zcela vyhubit. Tato kampaň se nazývala Kitanzi. Do pronásledování se zapojily různé vrstvy obyvatel, jak vesničané, tak i třeba státem placená národní asociace lovců.[2] Z 80. a začátku 90. let existují podrobné údaje o počtech ulovených levhartů - v letech 1985-1996 jich bylo zabito celkem 115.[6] Na dlouhou dobu poslední důkazy o výskytu této šelmy pocházely z roku 1996.[2][3][7][8] Šelma následně byla více než 20 let považována za vyhynulou.[9] Průzkum provedený biologem Forrestem Galantem z roku 2018 nicméně její přítomnost zřejmě prokázal, když jí zachytil na fotopast a zdokumentoval ve svém pořadu na Animal Planet Extinct or Alive.[10] Objevují se však názory, které tento objev zpochybňují.[11]

Odkazy

Reference

  1. PAKENHAM, R. H. W. The Mammals of Zanzibar and Pemba. Harpendem: Privately printed, 1984. Dostupné online. S. 46–49.
  2. LUPTÁK, Peter. Vzácní savci Zanzibaru 2. Levhart, chocholatka a ostatní. Živa. 2009, čís. 1, s. 42. Dostupné online.
  3. WALSH, Martin T.; GOLDMAN, Helle V. The Zanzibar Leopard between Science and Cryptozoology. Nature of East Africa [online]. 2003 [cit. 2016-09-18]. Dostupné online.
  4. DOBRORUKA, Luděk. Zur Verbreitung des Zur Verbreitung des “Sansibar-Leoparden”, Panthera pardus adersi Pocock, 1932.. Ztschr. Säugetierk.. 1965, roč. 30, s. 144–146. Dostupné online. (německy)
  5. UPHYRKINA, O., a kol. Phylogenetics, genome diversity and origin of modern leopard, Panthera pardus. Molecular Ecology. 2001, roč. 10, čís. 11, s. 2617–2633. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-28. (anglicky) Archivováno 28. 4. 2020 na Wayback Machine
  6. GOLDMAN, Helle V.; WALSH, Martin T. A Leopard in Jeopardy: An Anthropological Survey of Practices and Beliefs which Threaten the Survival of the Zanzibar Leopard (Panthera pardus adersi). Forestry Technical Paper No. 63 [online]. Jozani-Chwaka Bay Conservation Project,Commission for Natural Resources,Zanzibar, Tanzania, 1997 [cit. 2016-09-18]. Dostupné online.
  7. VAŠÁK, Jan. Analýza chovu levharta skvrnitého v (Panthera pardus ssp.) v České republice a na Slovensku. Brno, 2009. 101 s. Diplomová práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Agronomická fakulta. Vedoucí práce Zdeněk Laštůvka. s. 26–27. (česky)
  8. STUART, Chris & Mathilde. A PRELIMINARY FAUNAL SURVEY OF SOUTH-EASTERN UNGUJA (ZANZIBAR)- WITH SPECIAL EMPHASIS ON THE LEOPARD (Panthera pardus adersi). Stuart on Nature. 1997, s. 1–5. Dostupné online.
  9. WALSH, Martin; GOLDMAN, Helle. Chasing imaginary leopards: science, witchcraft and the politics of conservation in Zanzibar. Journal of Eastern African Studies. 2012, roč. 6, čís. 4, s. 727–746. Dostupné online.
  10. LI, Johanna. Zanzibar Leopard Captured on Camera, Despite Being Declared Extinct. Inside Edition [online]. 2018-06-07 [cit. 2019-06-08]. Dostupné online. (anglicky)
  11. The Zanzibar Leopard. zanzibarleopard.blogspot.com [online]. [cit. 2019-06-08]. Dostupné online.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.