Let Air Transat 236
Let Air Transat 236 byl pravidelný let kanadských aerolinek Air Transat z Toronta do Lisabonu. V noci z 23. na 24. srpna 2001 došlo u Airbusu A330-243 (reg. C-GITS), který jej obsluhoval, k vyhasnutí obou motorů v důsledku vyčerpání paliva. Kapitánu Robertu Pichému se podařilo se strojem přistát na portugalské vojenské základně na Azorách. Při tvrdém přistání a následné evakuaci bylo zraněno několik cestujících. Hlavní příčinou nehody se ukázala hrubá chyba údržby.
Příčina nehody
Vyšetřování havárie ukázalo, že její prvotní příčinou byla hrubá chyba údržby, jejíž technici při poslední výměně motoru č. 2 vyřešili (na nátlak nadřízených) nedostatek součástek hydraulického systému u nového motoru použitím zdánlivě dostatečně shodné součástky ze staršího modelu. Rozdíl ve velikosti součástek činící jen pár milimetrů způsobil přenos vibrací mezi trubicemi hydraulického a palivového systému, který po určité době vedl k perforaci palivové trubice a masivnímu úniku paliva z motoru číslo 2.
Posádka nedokázala únik paliva zavčas detekovat: tma znemožňovala vizuální kontrolu a počítačový systém s podobnou situací nepočítal a dával zpočátku jen velmi podivné a nejasné signály (především vysoký tlak v hydraulickém systému a nízkou teplotu paliva u motoru č. 2), takže piloti, kterým se nedostalo adekvátních rad ani od pozemní údržby, kterou kontaktovali, dospěli k závěru, že počítač má poruchu a poskytuje nesmyslná a nepravdivá hlášení.
Posléze piloti sami ještě zhoršili situaci tím, že na únikem zapříčiněnou nevyváženost paliva zareagovali přečerpáváním paliva, čímž nechali skrze únik u pravého motoru vytéct i velkou část paliva z levého křídla. Toto pochybení připadlo podle vyšetřovatelům částečně na vrub pilotům, částečně ale i na vrub Airbusu, neboť palubní systémy monitorující stav a spotřebu paliva a manipulující s palivem byly nedomyšlené a manuály nejasně napsané a neposkytovaly posádce dobrou oporu pro rozhodování.
Když si posádka uvědomila, že by jí skutečně mohlo docházet palivo, změnila směr na nejbližší letiště, kterým byla portugalská vojenská letecká základna na Azorách. V té době se ale piloti ještě utěšovali možností, že údaje počítače o množství a spotřebě paliva jsou nejspíše alespoň částečně nepřesné. Brzy byli ale z tohoto omylu vyvedeni realitou: motor č. 2 zhasl v 6:13, motor č. 1 v 6:26. Piloti měli nejprve obavu, zda se jim podaří doletět, nakonec ale musel kapitán Piché před přistání provést jeden obrat o 360 stupňů a několik divokých S manévrů pro vytracení přebytečné výšky. První kontakt se zemí přišel v 6:45, po čemž následoval odskok dlouhý 540 metrů. Druhé dosednutí už bylo trvalé. Piloti aktivovali naplno havarijní brzdění a snažili se je dále podpořit tím, že tlačili příď letadla dolů.
Při tvrdém přistání došlo k poškození podvozku a dolních partií letounu a ke zranění několika lidí na palubě. Další cestující se zranili při evakuaci, nicméně nikdo z 306 osob na palubě nezemřel ani netrpěl doživotními následky. Za zvládnutí situace po vyčerpání paliva byla posádka veřejností i odborníky vysoce oceněna.
Důsledky
Společnost Air Transat uznala svou odpovědnost na havárii a dostala od kanadské vlády pokutu ve výši 250 tisíc kanadských dolarů, což je nejvyšší pokuta, jaká byla do té doby v Kanadě v oblasti letecké dopravy udělena. Společnost Airbus přepracovala na základě výsledků vyšetřování jak manuály, tak i výstupy počítače letadla z monitorování stavu paliva.
Událost byla zfilmována jednak v rámci dokumentární série Letecké katastrofy, jednak iniciovala zájem o osobu kapitána Pichého, který vyústil v natočení biografického filmu Piché: Entre ciel et terre.