Adjunkt

Adjunkt (z lat. adjunctus[1]) bylo obecné označení pomocného konceptního úředníka, asistenta přiděleného k jinému samostatnému úředníkovi, případně jeho zástupce. Uplatňovali se ve školství, justici, lesnictví, církevní správě apod. V obecné technické praxi byl jako adjukt označován i technik laboratoře v zácviku.

Soudní adjunkt byl převážně pomocný soudcovský úředník, který mohl být zaměstnán přímo u určitého soudu, nebo u vrchního zemského soudu a teprve pak přidělen k nějakému soudu v rámci jeho obvodu. U soudu mohl vykonávat všechny práce, kromě soudcovského rozhodování, ledaže byl jmenován samosoudcem okresního soudu nebo mu bylo svěřeno hlasovací právo (tzn. stal-li se soudcem-votantem v určitém soudním senátu sborového soudu).[2]

U protestantských církví adjunkt označoval vikáře, výpomocného duchovního správce, který býval ustanoven z okruhu kandidátů teologie v případě delšího zaneprázdnění řádného faráře. Mohl vyřizovat všechny farní záležitosti a někdy měl i právo faráře po jeho odchodu na odpočinek nahradit.[3]

Reference
  1. Adjunkt. In Rieger, František Ladislav: Slovník naučný. Praha, Kober & Markgraf, 1860, svazek 1, s. 34.
  2. § 3 a 30 zákona č. 217/1896 ř. z., o organizaci soudní. Dostupné online.
  3. Adjunkt. In Ottův slovník naučný. Praha, J. Otto, 1889, svazek 1, s. 208.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.