Lep

Lep je obecné označení pro nějakou lepivou substanci určenou k přilepení a odchytu (lovu) živočichů nebo k zabránění jejich průniku do míst, kde jsou tito nežádoucí. Nejčastěji je jako součást různých nástrah a pastí používán k lovu hmyzu, ptáků případně drobných hlodavců. V České republice lze lep legálně používat pouze k lovu bezobratlých živočichů. Používají se například barevné lepové desky (velmi účinné proti různým létajícím škůdcům v uzavřených prostorech jako jsou skleníky) nebo lepové prstence - pásy na kmenech dřevin proti mravencům nebo housenkám píďalek atp.) Lep může být i součástí feromonových pastí sloužících k monitoringu kalamitních škůdců [1].

V minulosti rozšířené použití k lovu obratlovců (ptáků, hlodavců) je v ČR nelegální (Zákon na ochranu přírody a krajiny, Zákon na ochranu zvířat...).

Technika lovu ptáků na lep (jako součást čižby) je rozšířená téměř celosvětově i když způsob přípravy lepu se v různých kulturách liší v závislosti na přírodních podmínkách a dostupných surovinách. V Evropě se tradičně lep připravoval z bobulí ochmetu evropského (Loranthus europaeus)[2] nebo jmelí bílého (Viscum album)[3]. Jiné suroviny (smrková pryskyřice - smůla) byly v našem prostředí spíše náhražkami. Pracně získávaný lep byl vždy poměrně nákladnou surovinou. Lepem pomazané tenké proutky (vějice nebo vějičky) byly líčeny na místech obvyklého dosedu ptáků (vyvýšená místa, napajedla atp.) a následně byla zvyšována jejich atraktivita pomocí volavých ptáků, sýčka nebo oblíbené potravy[2]. Alternativně byli ptáci opatrně podlepováni - pomocí vějičky na dlouhém prutu. Zajímavým způsobem užití lepu byly papírové kornouty, uvnitř natřené lepem, s potravou ve dně kornoutu. Pomocí takové lepové pasti bývaly chytány zejména vrány nebo havrani[3]. Pokud ptáčník chytal zpěvné ptáky na prodej, tak ihned po opatrném vyproštění ptáka polepené peří (potřísněné lepem) zasypával jemným popelem, aby předešel dalšímu slepovaní[2].