Leningradský kodex

Leningradský kodex (latinsky Codex Leningradensis, známý též pod značkou B19^A) je nejstarší dochovanou kompletní hebrejskou biblí a zároveň nejstarším v úplnosti dochovaným masoretským rukopisem. Vznikl pravděpodobně roku 1008 n. l. v Káhiře jako opis rukopisu židovského písaře, masorety, Árona ben Moše ben Ašera (zemřel kolem roku 960). Leningradský kodex je základním zdrojem pro moderní tištěná vydání hebrejské bible, tedy Starého zákona, vycházeli z něj i překladatelé Českého ekumenického překladu.[1] Leningradský kodex a Sinajský kodex byly cennou pomocí při vytváření Svatého Písma — Překladu nového světa, jehož úplné vydání uveřejnili svědkové Jehovovi v roce 1961.

Jedna ze zdobených stran kodexu.

Asi od poloviny 19. století je rukopis uchováván Ruské národní knihovně v Petrohradu (dříve též Leningrad), podle něhož rukopis získal svůj název.[1]

Odkazy

Reference

MAT, Pavel. Leningradský kodex [online]. Mýty a skutečnost, 02. 05. 2005 [cit. 2014-06-13]. [5 Dostupné online].

Související články

Externí odkazy

Westminsterský Leningradský kodex v Unicode/XML, digitální verze textu přepsaná z Westminsterského Leningradského kodexu, udržovaná Centrem J. Alana Grovese.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Leningradský kodex na Wikimedia Commons – včetně faksimile rukopisu

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[myty-1] MAT, Pavel. Leningradský kodex [online]. Mýty a skutečnost, 02. 05. 2005 [cit. 2014-06-13]. [5 Dostupné online].