Lelek lesní

Velikosti kosa; dorůstá délky 25–28 cm, v rozpětí křídel měří 57–64 cm[2] a váží 41–101 g.[3] Štíhlý, celý převážně černo-šedo-hnědý, s velkýma černýma očima, nápadně malým, avšak velmi širokým zobákem, dlouhými úzkými křídly a dlouhým ocasem. Obě pohlaví jsou podobná, samci se liší bílými skvrnami na ocase a křídlech. Mladí ptáci se podobají samicím, jsou však méně kontrastně zbarveni.[3][4]

Hnízdí od severozápadní Afriky severovýchodně po jezero Bajkal a východně po Čínu. V Evropě je zastoupen na většině území včetně většiny středomořských ostrovů; chybí na Islandu, v severním Skotsku, severní Skandinávii a Rusku a v jižní části Peloponésu. Přísně tažný druh zimující v subsaharské Africe, jižně až po Jihoafrickou republiku. Zcela izolované zimoviště se pravděpodobně nachází také na východním pobřeží Arabského poloostrova. Hnízdiště opouští na konci srpna a v září, ze zimovišť přilétá na přelomu dubna a května.[2][5][6]

Hnízdí v lesích, zvláště v borech na pískách, s pasekami a průseky, na jejich okrajích a na vřesovištích.[4][6]

Je aktivní za soumraku a v noci, den tráví přitisknut k zemi, pařezu nebo podélně k větvi stromu. Živí se různým létajícím hmyzem, který loví za letu do široce rozevřeného zobáku. Nejvýznamněji jsou v jeho potravě zastoupeni motýli (Lepidoptera) a brouci (Coleoptera).

Caprimulgus europaeus

Pohlavně dospívá v druhém roce života, poprvé však často hnízdí až o rok později. Samci se na hnízdiště vracejí v průměru o 10 dnů dříve než samice a okamžitě zabírají teritoria. Pozornost samic zaujímají zpěvem a zásnubními lety, při kterých družku obletují s častým tleskáním křídel nebo zvedáním křídel a roztahováním ocasu, při kterém jasně vyniká bílé zbarvení.[10]

Hnízdí 2× (severské populace 1×) ročně od června do srpna. Místo k hnízdění vybírá samec. Hnízdo nestaví, vejce klade přímo na zem, nejčastěji mezi kapradiny nebo vřes. V jedné snůšce jsou dvě bílá, 30,8 × 22,2 mm velká,[4] tmavě skvrnitá vejce elipsovitého tvaru. Na jejich inkubaci trvající 17–20 dnů, se podílí hlavně samice, v době hledání potravy střídaná samcem. Mláďata jsou opeřena ve věku 16–17 dnů a na rodičích nezávislá zhruba o 16 dnů později.[2][3]

V češtině existuje (na rozdíl od jiných jazyků) idiom chytat lelky (synonymum lelkovat), jenž znamená lenošit. Na jazykových hříčkách založených na tomto frazému je vystavěna píseň Lelek Karla Plíhala, jejíž úvodní sloka zní:

Nároky nemám nijak velký,

hned po pracovní době du

tak jako vždycky chytat lelky

stará je dělá k vobědu.

Venkované v Evropě byli přesvědčeni, že lelek v noci upíjí mléko hospodářským zvířatům, zvláště kozám. Z toho pochází jeho starší české označení lelek kozodoj nebo i lidovější noční kozodoj, vědecké latinské jméno caprimulgus, ale např. i anglické goatsucker a německé Ziegenmelker. Tato pověra vznikla proto, že lelek v noci často navštěvuje chlévy, aby kolem zvířat chytal mouchy, ovády a jiný hmyz.