Ledvinovník západní

Ledvinovník západní (Anacardium occidentale) je až 12 metrů vysoký tropický strom z čeledi ledvinovníkovité, poskytující jedlé nažky, známé pod tržním názvem ořechy kešu (podle SSČ kešú). Tyto nažky se nacházejí v nepravém plodu, kterému se říká „kešu jablko“. Osemení obsahuje velké množství kardolu, což je smolnatý olej, který při manipulaci dráždí pokožku a před konzumací se z jedlých částí (ořechů) odstraňuje zahříváním (pražením).

Ledvinovník západní
Ledvinovník západní (Anacardium occidentale) v Koehlerově herbáři z r. 1887
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmýdelníkotvaré (Sapindales)
Čeleďledvinovníkovité (Anacardiaceae)
Rodledvinovník (Anacardium)
Binomické jméno
Anacardium occidentale
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ledvinovník západní v Brazílii
Detail plodů ledvinovníku západního
Pražené ořechy ledvinovníku (kešu)

Rozšíření

Ledvinovník západní pochází ze severovýchodní Brazílie. Od 16. století se šířil s portugalskými mořeplavci do Mosambiku a pobřežních oblastí Indie.

Tento „ovocný“ strom je rozšířen celosvětově v suchých tropických oblastech. Pěstuje se na plantážích nebo extenzivně v agrolesnických systémech.

Botanický popis

Jedná se o nižší, silně rozvětvený strom, dosahující výšky 12 m. Květy tvoří květenství lata a jsou žluto-růžové, samičí a oboupohlavné. Z botanického hlediska nejsou ořechy kešu ořechy ani peckovice, ale nažky.

Stanoviště

Ledvinovníku vyhovuje tropické klima, nadmořská výška 1000 m nad mořem, průměrné teploty v rozmezí 21–28 °C, průměrné roční srážky v rozmezí 700–1200 mm a pH půdy 4,3–8,7. Není tolerantní k zasoleným půdám a snáší teploty jen mírně pod bodem mrazu, do –1 °C.

Agrotechnika

Klíčivost ledvinovníku je velmi malá, proto se současně seje více semen. Pokud vzejde současně více rostlin, jsou následně vyjednoceny. Po 18–24 měsících se objevují první květy a následně i plody, které jsou ale nepoživatelné. První sklizeň se provádí až ve 4. roce a od 8. roku už plodí ledvinovník kvalitní „jablka“ s „kešu ořechy“.

Jako meziplodina se na plantážích používá bavlník, podzemnice olejná nebo jamy. Stromy, které jsou schopny plodit i 30 let, je nutné na plantážích pravidelně prořezávat.

Sklízí se většinou ručně. Jeden strom může vyprodukovat až 50 kg „kešu oříšků“ za rok. Plantáž poskytuje 800–1000 kg/ha.

Produkce ve světě

V roce 2016 činila světová produkce 4,9 milionů tun. Zemí s nejvyšší produkcí kešu oříšků byl Vietnam, který se na světové produkci podílel 24,9 %. Africké státy se na celkovém množství podílely přibližně 51,6 %.[2]

Deset největších producentů kešu ořechů v roce 2016:[2]

Pořadí StátMnožství v tunách
1. Vietnam1 221 007
2. Nigérie958 860
3. Indie671 000
4. Pobřeží slonoviny607 300
5. Filipíny216 398
6. Tanzanie195 140
7. Mali164 151
8. Guinea-Bissau153 888
9. Indonésie130 072
10. Benin125 728
Svět4 898 210

Využití

Hlavním důvodem pro pěstování ledvinovníku západního jsou kešu oříšky. Další využití nacházejí též „kešu jablka“, která se společně s kůrou a větvemi z prořezu zkrmují dobytku, ale lze je využít také na výrobu džemu nebo kompotů. Z plodů se též lisuje šťáva, ze které se vyrábí alkoholické nápoje (víno, pálenka) nebo ocet. V Thajsku se i jablka využívají na otop.

Kardol z osemení má dezinfekční účinky a přidává se do insekticidů, laků, barviv apod. V Indii se jím tradičně impregnuje dřevo jako ochrana proti termitům.

Plody kešu jsou bohaté na taniny nebo vitamin C. Při konzumaci „kešu jablek“ nebo kešu oříšků může docházet k různým zdravotním potížím. U „jablek“ je to kvůli obsahu kardolu a taninů, na ořechy se vyskytuje alergie.

Dřevo ledvinovníku je velmi tvrdé a používá se při výrobě nábytku jako tzv. bílý mahagon.

Literatura
  • Jirásek, V. a Procházka, F. Rostliny známé neznámé, Albatros, Praha 1985
  • Hušák, S. et al. Tropické a subtropické ovoce, Brázda, Praha 1996, ISBN 80-209-0258-9
  • Pospíšil, František: Ovocnářství: Tropické a subtropické ovocné druhy, Vysoká škola zemědělská, Brno 1990
  • VALÍČEK, Pavel. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. S. 139–140.

Odkazy

Reference
  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23]
  2. FAOSTAT-Produktionsstatistik, aufgerufen am 25. Januar 2018.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.