Lapina

Lapiny jsou opadavé, jednodomé, rychle rostoucí stromy, dorůstající výšky 15 až 30 metrů. Dřeň ve větévkách je přehrádkovaná podobně jako u ořešáku. Vrcholový pupen je podlouhlý, nekrytý nebo se 2 či 4 překrývajícími se šupinami. Listy jsou střídavé, lichozpeřené nebo sudozpeřené, tvořené 5 až 21 jařmy pilovitých lístků. Květy jdou drobné a nenápadné, jednopohlavné, podepřené celistvým listenem a 2 listenci. Okvětí je tvořeno 2 kališními lístky. V samčích květech je 5 až 18 tyčinek, samčí květy obsahují semeník zakončený krátkou čnělkou nesoucí dvoulaločnou bliznu. uspořádané v převislých klasech. Květenství jsou jednopohlavná, mohou být postranní i vrcholová a vyrůstají na mladých letorostech nebo na starších větévkách. Samčí květenství jsou jednotlivá a vyrůstají buď postranně na starších větévkách nebo při bázi mladých letorostů, zatímco samičí květenství vyrůstají na vrcholu mladých letorostů. Plodem jsou oříšky, uspořádané v prodlouženém, převislém, klasovitém plodenství, dosahujícím délky 15 až 45 cm. Oříšky nesou 2 křídla a obsahují 4 komůrky.[1][2]

• 
  Větévka lapiny úzkokřídlé
• 
  Detail listu lapiny úzkokřídlé
• 
  Květenství lapiny jasanolisté
• 
  Plodenství lapiny jasanolisté

Rod zahrnuje 6 druhů a je rozšířen v Asii v několika nespojitých areálech. Centrum druhové diverzity je v Číně, kde rostou celkem 4 (nebo 5 v závislosti na taxonomickém pojetí) druhy, z toho 2 endemické. Největší areál má lapina úzkokřídlá, rozšířená v Číně, Koreji a Vietnamu. Ve východní Asii rostou lapiny charakteristicky ve vlhkých, poříčních lesích až do nadmořských výšek okolo 3500 metrů. Lapina jasanolistá se vyskytuje ve velmi fragmentovaných areálech v Turecku, Kavkaze a Íránu, kde roste v poříčních lesích v nadmořských výškách do 1200 metrů. Lapina škumpolistá je endemit Japonska. Nejtropičtějším zástupcem rodu je Pterocarya tonkinensis, rostoucí v severní Indočíně a jižní Číně.[1][2]

Rod Pterocarya je v rámci čeledi Juglandaceae řazen do podčeledi Juglandoideae. Nejblíže příbuzným rodem je rovněž asijský rod Cyclocarya,[3] některé zdroje však udávají jako nejblíže příbuzný rod Juglans (ořešák). Taxonomie rodu Pterocarya není dosud zcela dořešená. Druh P. hupehensis je někdy spojován s druhem P. stenoptera, některé variety druhu P. macroptera naopak mohou být pojímány jako samostatné druhy.[2]

Nejstarší prokazatelné fosílie rodu Pterocarya byly nalezeny v Severní Americe. Jedná se o fosílie plodů, pocházející z období raného oligocénu.[2] V oblasti Rocky Mountains rostlo v paleogénu několik druhů rodu Pterocarya společně se zástupci rodu Cyclocarya (oba rody se dnes vyskytují pouze v Asii) a již vyhynulého rodu †Polyptera. V období neogénu byl již rod Pterocarya rozšířen na většině severní polokoule.[4] Fosílie přiřaditelné k tomuto rodu byly velmi vzácně nalezeny i v severočeských hnědouhelných pánvích. Pocházejí z období miocénu.[5] Některé zdroje uvádějí fosílie ještě starší. Ze severní Číny byl popsán druh †Pterocarya sinoptera, datovaný do období střední jury.[6]

• lapina jasanolistá (Pterocarya fraxinifolia, syn. P. pterocarpa)
• lapina Rehderova (Pterocarya × rehderiana)
• lapina škumpolistá (Pterocarya rhoifolia)
• lapina úzkokřídlá (Pterocarya stenoptera)[7]

Lapina Rehderova v botanické zahradě v Belgii

Zimovzdorné druhy (lapina jasanolistá, lapina úzkokřídlá, lapina škumpolistá) jsou pěstovány i v České republice jako okrasné a parkové dřeviny. Výjimečně je pěstována i lapina Rehderova, kříženec lapiny jasanolisté a lapiny úzkokřídlé, vypěstovaný v Arnoldově arboretu v USA. Lapiny prospívají na teplých, výslunných stanovištích v hlubokých, vlhkých půdách. Nejlépe se jim daří v blízkosti vodních toků či ploch. Jsou vysazovány především jako rozměrné, efektní solitéry, do zápoje se nehodí. Některé druhy vytvářejí četné výběžky a neošetřované stromy se časem mohou proměnit v houštinu. Lze je množit výsevem stratifikovaného osiva, hřížením nebo kořenovými řízky.[8]

• 
  Lapina jasanolistá v parku v Lublani
• 
  Podzimní zbarvení lapiny jasanolisté
• 
  Podzimní zbarvení lapiny jasanolisté