Lanová dráha v Záhřebu

Celkový pohled na záhřebskou lanovku

Lanovka má dva vozy, z nichž každý má kapacitu 28 cestujících (16 k sezení a 12 k stání). Jsou dlouhé 5640 mm, hmotnost prázdných vozů je 5050 kg a maximální celková zátěž je 2240 kg. Hnací elektrický motor o rychlosti 720 otáček za minutu se nachází v horní stanici, má výkon 28,5 kW, a pohání ho stejnosměrné napětí 400 V. Maximální povolená rychlost lanovky je 1,5 m/s, při které je celková doba jízdy 64 sekund. Lanovka překonává výškový rozdíl 30,5 metrů na sklonu 52 % (dolní stanice je ve výšce 126 m n. m., horní ve výšce 156,5 m n. m.). Samotnou trať dráhy tvoří viadukt s osmi půlkruhovými oblouky o rozpětí 2,5 metru, postavený z cihel spojených vápennou maltou. Navzdory neustálému mechanickému namáhání a každodennímu provozu nevykazuje žádné příznaky deformace; pod některými oblouky jsou dnes umělecké galerie a obchody se suvenýry. Na betonové mostovce viaduktu vedou dvoje koleje (každá pro jeden vagón). Délka kolejí je 66 metrů, rozchod činí 1200 mm. Tažné lano má průměr 22 mm.

V roce 1888 sledoval konstruktér z Osijeku D. W. Klein pod schody v Bregovitově ulici (dnes ul. Tomićeva, která vede na Staré Město) frekvenci chodců. Všiml si, že většina lidí míří nahoru do Horního Města, a ne dolů, například ulicemi Mesnicka a Radićova. Začal počítat a zapisovat počet kolemjdoucích a zjistil, že pěší provoz v těchto místech je natolik značný, že by zde mohla být také provozována lanovka, kterou měli již v jiných evropských městech, například v Budapešti, Curychu a jinde.

Klein podal 6. října 1888 městské radě svou žádost o stavební povolení. Městská rada jeho návrh schválila a povolení do dvou dnů vydala. Stavební práce na lanovce začaly 6. května 1889, ale v průběhu výstavby se vyskytlo mnoho nepředvídaných potíží. Během první testovací jízdy s prázdnými vozy, 22. února 1890, se hlavní ložisko parního stroje, který měl dráhu pohánět a který byl vyroben společností Ganz z Budapešti, roztrhl i svou základnou a celý stroj se rozbil. O dvacet dní později, 14. března 1890, se konala první úspěšná zkušební jízda. Lanovka byla bez zvláštní slavnosti oficiálně uvedena do provozu 8. listopadu 1890. Parní stroj v horní stanici poháněl tažné lano, na kterém byly zavěšeny dva vozy, které byly rozděleny na tři oddíly. První z nich byl pro svůj výhled do okolí označen první třídou, zbylé dva tvořily druhou třídu. Pravidelný provoz zahájila dráha dne 23. dubna 1893.

Během následujících let docházelo k častým poruchám na hnací části parního stroje, takže cestující často museli vystoupit z vozů a odtlačit je. Po vypršení čtyřicetileté koncese k provozování dráhy byla lanovka roku 1929 předána do vlastnictví města Záhřebu a začal se o ni starat místní dopravní podnik Zagrebački električni tramvaj (ZET). Lanovka byla díky němu v roce 1934 modernizována – parní pohon byl nahrazen elektrickým. Od té doby bylo provedeno několik generálních oprav, ale po 80 letech provozu se životnost dráhy pomalu chýlila ke konci. Staré zařízení s dřevěnými převody bylo raritou (pravděpodobně se jednalo v té době o nejstarší lanovku v původním stavu na světě), takže provoz byl v roce 1969 zastaven. Okamžitě se začala plánovat rekonstrukce a přípravy na výstavbu nové dráhy. Ukázalo se, že cihelný viadukt je v dobrém stavu, takže byly odstraněny pouze ostatní stavby a samotná trať, k čemuž došlo roku 1973. Díky architektům a památkářům bylo možné následně postavit repliky stanic. Technologii lanové dráhy s vozy dodala vídeňská společnost Waagner-Biro, elektrická část byla dodána firmou Siemens.

Modernizovaná lanová dráha byla uvedena do provozu dne 26. července 1974. Od té doby prochází pravidelnou každoroční údržbou. V roce 2005 byly zrekonstruovány budovy horní i dolní stanice.

Za celou dobu provozu se na lanové dráze neudála žádná nehoda. Za jeden rok urazí vozy kolem 4000 kilometrů.