Lambert I. z Lovaně

Lambert I. z Lovaně řečený Bradatý (francouzsky Lambert dit le Barbu; 950? – 12. září 1015, Florennes) byl hrabě z Lovaně a štědrý donátor místní kapituly sv. Petra.[1]

Lambert I. z Lovaně
Narození 10. století
Lovaň
Úmrtí 12. září 1015
Florennes
Potomci Jindřich I. z Lovaně, Lambert II. z Lovaně, Matilda z Lovaně a Reinier van Leuven
Otec Reginar III. Henegavský
Matka Adéla z Lovaně
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Byl mladším synem henegavského hraběte Reginara Dlouhokrkého, který upadl v nemilost císaře Oty I. a odešel do vyhnanství. Zatímco Lambert tehdy společně se starším bratrem Reginarem nalezl útočiště na západofranském dvoře krále Lothara,[2] jejich otec zemřel v Čechách.[3] Panství vyhnaného hraběte císař Ota svěřil dvěma bratrům – Wernerovi a Reginaldovi.[4]

Poté, co se roku 973 roznesla zpráva o skonu císaře, opustili Lambert s Reginarem Lotharův dvůr a střetli se s Wernerem a Reginaldem v bitvě u Péronne, kde oba jejich protivníci padli. Nový císař Ota II. zbořil Lambertův a Reginarův hrad Boussoit a oba provinilce poslal do saského exilu. Henegavsko pak předal Arnulfovi z Valenciennes a Geoffroyovi z Verdunu. Roku 976 se oba bratři podporovaní západofranským princem Karlem a Otou z Vermandois střetli v bitvě u Monsu s novými vládci Henegavska. Obležené město Mons útoku odolalo.[5]

Císař Ota II. poté překvapivě udělil Henegavsko v léno Reginarovi a Lambertovi. Mons nechal Geoffroyovi z Verdunu a prince Karla jmenoval dolnolotrinským vévodou. Roku 1005 Lambert společně s bratrem podpořil mladého flanderského hraběte Balduina Bradatého, když z Valenciennes vyhnali jejich starého nepřítele markraběte Arnulfa, v boji proti císaři Jindřichovi.[6]

„ V té zemi bylo jen málo horších než Lambert, na jeho příkaz byli dokonce mnozí lidé oběšeni v kostelech na provazech zvonů. Nikdo nedokáže spočítat, kolik lidí připravil o majetek a zahubil. Nikdy nepomyslel na to, že by konal pokání za spáchané činy... “
— Dětmar z Merseburku[3]

Padl 12. září 1015 u Florennes, když se setkal na bitevním poli s dolnolotrinským vévodou Geoffroyem. Jeho nástupcem se stal syn Jindřich.

Reference
  1. VAN DER LINDEN, Herman. Belgium the Making of a Nation. Oxford: Clarendon Press, 1920. Dostupné online. S. 36.
  2. EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. S. 62.
  3. Z MERSEBURKU, Dětmar. Kronika. Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0088-4. S. 243.
  4. Dětmar, str. 316
  5. Francouzští králové, str. 66-67
  6. Dětmar, str. 306

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.