Lambertův–Beerův zákon
Lambertův-Beerův zákon je matematické vyjádření závislosti absorpce elektromagnetického záření na vlastnostech materiálu, skrze který záření prochází. Zákon byl nezávisle empiricky odvozen fyziky Bouguerem (1729), Lambertem (1760) a Beerem (1852). Lambertův-Beerův zákon platí pouze pro absorpci monochromatického záření.
Odvození zákona
Lambertův-Beerův zákon lze vyjádřit v různých podobách. Samotný empiricky odvozený zákon má exponenciální podobu:
- Φ0 – vstupní zářivý tok
- Φ – výstupní zářivý tok
- – Koncentrace absorpční složky
- – Molární absorpční koeficient při vlnové délce λ
- – Délka absorpční vrstvy
Poznámka: součin ελ·c v exponentu se někdy označuje jako absorpční koeficient roztoku a.
Na vyjádření koncentrace se běžně používá molární koncentrace v mol/m3 resp. mol/dm3. Molární absorpční (dřív extinkční) koeficient ε je závislý na chemické struktuře látky a na vlnové délce procházejícího záření.
Pro vyjádření závislosti absorpce záření na koncentraci absorpční složky je vhodné vztah logaritmovat, čímž se z exponenciální závislosti stane lineární. Byly zavedeny bezrozměrné veličiny absorbance (A) a transmitance (T):
Absorbance (A) může nabýt hodnoty (0, ∞). Transmitance (T) (dříve transparence) se často udává v procentech a nabývá hodnoty (0, 100%).
Aplikace
Na Lambertově-Beerově zákoně (tj. absorpci záření) jsou založeny mnohé moderní analytické metody, například celá skupina spektrálních metod (spektrometrie či fotometrie).
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lambertov-Beerov zákon na slovenské Wikipedii.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Lambertův–Beerův zákon na Wikimedia Commons