Laekenois

Toto plemeno vzniklo v Belgii na konci 19. století, kdy bylo v Belgii tolik ovčáckých (pasteveckých) psů různých zbarvení a délky srsti, že se někteří milovníci psů rozhodli udělat v tom pořádek – a tak rozdělili plemeno belgický ovčák na čtyři typy (tzn. tervuere, groenendael, malinois a lakenois). Hlavním zakladatelem chovu laekenoisů je belgičan A. Reul.[1] Toto plemeno je pojmenováno po královském zámku Laken,[2] kde byli drsnosrstí ovčáci tradičně chováni.

Plemeno bylo oficiálně šlechtěno mezi lety 1891 až 1897.[1] Roku 1891 vznikl první chovatelský klub belgických ovčáků pod názvem „Klub belgického ovčáka“ a ve stejném roce A. Reul zorganizoval setkání těchto ovčáckých psů, což pomohlo písemně zachytit vzhled a povahové rysy. V dubnu roku 1892 sepsal Klub belgického ovčáka první podrobný standard plemene. V té době byli všichni belgičtí ovčáci využíváni hlavně jako hlídači majetku či zvířat, dnes jej najdeme jako záchranáře nebo společníka. Nejčastěji ve své rodné zemi pracuje s ovcemi, které nahání za pomoci psovodových pokynů.

Laekenois je lehce stavěný pes se silnou, ale lehkou kostrou. Dominantou je u něj hrubá a zacuchaná srst. Tato hrubá srst laekenoise je na těle psa přibližně 6 cm dlouhá, na hřbetě nosu, čele a končetinách je kratší, a je charakteristická svou tvrdostí a zježenými a rozcuchanými chlupy. Hlava je dobře nasazená, spíše krátká. Mozkovna je střední délky. Stop mírný. Krk je krátký, dobře nasazený a osvalený. Hřbet krátký a osvalený. Ocas je, stejně jako u ostatních belgických ovčáků, u kořene silný, osrstěný.

Oproti svým příbuzným je toto plemeno více přátelské a méně obranářské. Má rádo děti, dospělé i jiná zvířata, se kterými pracuje velmi rád. Je aktivní a vitální. Svoji rodinu miluje a je jí věrný. Cizí většinou ignoruje, ale podle standardu by měl být vyrovnaný a bez pořádného důvodu by neměl být agresivní. Měl by být přátelský a aktivní, s bystrým a inteligentním výrazem.

• Malinois
• Tervueren
• Groenendael