Ladislav Tost

Lászlo Tost se narodil na Slovensku ve Zborove v okrese Bardejov v roce 1875 do významné košické rodiny Tostů.[1] Rodina byla německého původu, na území Uherska přišla během 18. století, otec Károly Tost vykonával funkci správce panství ve Zborove a v roce 1890 získal šlechtický titul.[1] Lászlo Tost byl jeho starší syn.[1]

Po absolvování střední školy v Košicích začal Lászlo Tost studovat na Vyšší hospodářské škole (Gazdasági Tanintézet, od roku 1906 Akademie), která byla zřízena v roce 1875 jako první zemědělská škola na území dnešního Slovenska.[1] Po dostudování se v roce 1902 oženil s Máriou Horváth, která pocházela z movité zemplínské šlechtické rodiny.[1] Novomanželé se usadili v Duplíně (okres Stropkov).[1] Tady se jim narodily tři děti.[1] V roce 1908 se Lászlo Tost vrátil do Košic, protože tam byl jmenován do úřednické funkce na Finančním ředitelství.[1] Tuto funkci vykonával až do svého odchodu do starobního důchodu.[1]

Po nástupu na košické Finanční ředitelství (do funkce finančního tajemníka) našel Lászlo Tost vhodný pozemek pro vybudování reprezentativní rodinné budovy v ulici Rákóczi körút (Rákócziho okružná) – dnes Moyzesova.[1][pozn. 1] Ulice byla v té době postupně zastavována novými objekty.[1] V roce 1912 si v této ulici nechal vystavět rodinný dům palácového typu.[1] Objekt disponoval 15 byty a rodina Tostů část prostor svého sídla pronajímala.[1] Tuto dodnes stojící a jednu z nejkrásnějších staveb v Moyzesově ulici projektoval maďarský architekt Dénes György (žák Károlya Kósa).[1][pozn. 2][pozn. 3]

Do Křesťansko–socialistické strany vstoupil Lászlo Tost v roce 1925, kde působil i jeho bratr – košický farář Barnabás Tost.[1][pozn. 4] V roce 1928 byl Lászlo Tost ve straně pověřen funkcí pokladníka.[1] V roce 1932 se stal členem městského zastupitelstva v Košicích (náměstkem starosty) a tuto funkci zastával až do roku 1938, kdy byl jmenován samotným starostou Košic.[1]

Dne 2. listopadu 1938 bylo ve vídeňském Belvederu ukončeno arbitrážní jednání o maďarsko-československé hranici. Jednalo se o tzv. první vídeňskou arbitráž, ve které Maďarské království získalo jižní Slovensko. V rámci tohoto území se nalézaly i Košice do nichž dne 11. listopadu 1938 slavnostně za vojenské podpory vstoupil maďarský viceadmirál a po roce 1920 zvolený regent Maďarského království Miklós Horthy de Nagybánya.[1]

A byl to právě László Tost, kdo z titulu své funkce starosty Košic tohoto činovníka musel přivítat.[1] V květnu 1939 údajně na vlastní žádost z funkce starosty Košic Lászlo Tost odstoupil, ale zůstal i nadále aktivní v politickém světě, neboť až do roku 1944 byl členem Horní sněmovny maďarského parlamentu.[1]

Prakticky až do roku 1941 dokázalo Maďarsko udržovat zdání neutrality, teprve pak se připojilo k německým vojenským akcím druhé světové války.

Během deportace Židů v květnu roku 1944 Lászlo Tost pomáhal židovskému obyvatelstvu.[1] Pobočníkem Miklósa Horthyho byl Tostův starší syn Gula Tost, jenž se jako Horthyho důvěrník podílel na přípravě neúspěšného pokusu o vyvázání Maďarska z vojenských operací druhé světové války.[1]

Když se začala blížit definitivní porážka Německa, zahájil Horthy v polovině října 1944 jednání se Sovětským svazem. Nacisté reagovali tím, že nejprve Maďarsko okupovali (Operace Margarethe) a nakonec zajali i Horthyho a do čela tzv. vlády národní jednoty postavili vůdce maďarských fašistů Ference Szálasiho (Operace Panzerfaust).[5]

Poté, co v Maďarsku převzala moc fašistická Strany Šípových křížů (v Košicích byli její členové označováni jako „nyilašovci“), spáchal Gula Tost sebevraždu.[1]

Na základě často vykonstruovaných obvinění či jen na podkladě zjevného nesouhlasu s novým režimem zahájili nyilašovci v Košicích hromadné popravy odpůrců, jejich pronásledování a krutý teror ostatních „nepohodlných“ obyvatel.[1] S přibližující se Rudou armádou k Budapešti se v lednu 1945 stupňovala i agresivita nyilašovců.[1] Ve večerních hodinách dne 4. ledna 1945 odvlekla dvojice nyilašovců László Tosta do Čermeľského údolí.[1] Tady jej posřelili sedmi projektily – údajně jedna každá kulka za každého Žida, jemuž pomohl.[1] V ranních hodinách 5. ledna 1945 našel postřeleného Lászlo Tosta v údolí lesník, ale krátce po jeho převozu do nemocnice Lászlo Tost svým střelným zraněním podlehl.[1]

• Jaroslav Janák