Ladislav Kofránek

Ladislav Kofránek v letech 1894-1898 absolvoval C. k. odbornou školu sochařsko-kamenickou v Hořicích a v letech 1898-1902 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v sochařské speciálce Josefa Václava Myslbeka.

Stejně jako jeho spolužáci a vrstevníci byl ovlivněn secesním symbolismem a přivítal v Praze výstavu a návštěvu francouzského sochaře Augusta Rodina (1902).

Sám poprvé vystavoval roku 1902 s Krasoumnou jednotou v Rudolfinu a již na této výstavě obdržel první cenu (dívčí akt, Po koupeli, 1902). Následovala další ocenění v letech 1904 a 1905, kdy získal za vystavené práce cestovní stipendium a se spolužákem Janem Štursou, se kterým se spřátelil již na Akademii, podnikl studijní cestu po Evropě, postupně navštívili Německo, Francii, Anglii, Belgii, Holandsko a Itálii.[2] Od roku 1898 do roku 1949 byl členem SVU Mánes.

Za první světové války byl na italské frontě (1915-1918), kde později vytvořil pomník padlých v Logu pod Mangartom. Roku 1930 se stal členem zednářské lóže Sibi et posteris.[3]

Věnoval se především monumentální tvorbě figurálních děl, alegorickým sochám pro výzdobu architektury, pomníkům a portrétům. Účastnil se až do pozdního věku mnoha sochařských soutěží a byl velmi pilný. Přesto jeho dílo zůstává poněkud ve stínu slavnějších vrstevníků Bohumila Kafky, Josefa Mařatky či Jana Štursy.

Ladislav Kofránek zemřel v Praze 20. 10. 1954 ve věku 74 let.

Ladislav Kofránek, MTÚ, Fibichova, Praha, 1926

Z výchozího secesního symbolismu (Do divadla), zahrnujícího i portrétní tvorbu, postupně dospěl ke klasickému realismu (Žena s kahancem, Snění). V jeho secesních plastikách a během následujícího návratu k archaické řecké stylizaci lze nacházet určité styčné body zejména s Janem Štursou.

Roku 1913 vystavil reliéfy Křížové cesty, které napovídaly spíše oživení zájmu o gotické umění. Kofránek odmítal kubismus a po válce jen formálně zjednodušil modelaci a dospěl k jistému zhrubnutí a ostřejší modelaci tvaru (Jan Žižka, Prométheus, návrh na pomník Svatopluka Čecha). Ve 20. letech, kdy se věnoval monumentálním dekorativním realizacím, se přiklonil ke klasicizujícímu pojetí v souladu s dobovými požadavky na pomníkovou tvorbu. Kofránek získal řadu zakázek na výzdobu nově postavených veřejných staveb - bank, ministerstva, knihovny, telefonní ústředny, mostu. Spolu s architektem Kamilem Roškotem spolupracoval v letech 1934-1935 na úpravách hrobky českých králů v Katedrále sv. Víta (erby).[4]

Některé jeho návrhy zůstaly nerealizovány (Filosofická fakulta v Praze, kašna Přelouč, pomníky Jana Žižky).

V době První republiky vytvořil sérii loutek pro Loutkové divadlo Umělecké výchovy.

Realizace

Ladislav Kofránek, Alegorie divadla (travertin), Městská knihovna v Praze, 1929

• 1912 reliéfy, Hlávkův most v Praze
• 1912 fontána pro město Přelouč (s arch. Janákem, nerealizováno)[11]
• pomník Chrabrým obráncům Rombonu, Vojenský hřbitov z 1. sv. války v Logu pod Mangartom[12]
• pomník Svobody - památník obětem 1. světové války, Vojice
• sochy na průčelí Národní banky v Praze
• sochy na průčelí banky v Plzni
• 1923 pamětní deska Františka Kouckého na sokolovně v Hnidousích (s J. Volfem)[13]
• 1926 čtyři sochy, průčelí Mezinárodní telefonní ústředny, Fibichova, Praha - Žižkov
• 1929 Šest alegorických soch (travertin), Městská knihovna v Praze[14]