Ladislav Holý

Profesor PhDr. Ladislav Holý, CSc., (4. dubna 1933 Praha – 13. dubna 1997 Dundee) byl český sociální antropolog, působící od roku 1973 ve Velké Británii. Vystudoval etnografii a archeologii na Karlově univerzitě. Jeho spolužačkou tam byla Alice Fučíková, která se stala později jeho manželkou i antropologickou partnerkou a spolupracovala s ním při mnoha terénních výzkumech v Africe. Od studií úzce spolupracoval s Milanem Stuchlíkem, se kterým také vydal několik publikací.

V šedesátých letech byl významně ovlivněn strukturním funkcionalismem. Společně s Milanem Stuchlíkem a dalšími autory vydal v angličtině knihu Social Stratification in Tribal Africa (Sociální stratifikace v kmenové Africa, 1968), která vzbudila na Západě značný zájem, protože vycházela z myšlenek odporujících tehdejšímu oficiálnímu marxismu. Během šedesátých let několikrát navštívil Súdán a výsledkem jeho výzkumů byla monografie Neighbours and Kinsmen (Sousedé a příbuzní, 1973), která byla určující pro Holého celoživotní zájem o studium příbuzenství.

V letech 1968–72 byl ředitelem Livingstonova muzea v Zambii a podnikal tam terénní výzkum u národa Toka. V roce 1972 se rozhodl nevrátit se do Československa, kde bylo jasné, že vědecké bádání nezávislé na oficiální ideologii bude nemožné. Na doporučení Meyera Fortese, profesora sociální antropologie na University of Cambridge, se stal spolu se Stuchlíkem členem katedry sociální antropologie na Queen's University v Belfastu. Oba antropologové pokračovali ve spolupráci do Stuchlíkovy smrti v roce 1980. Významnou společnou publikací byla Actions, Norms and Representations (Činy, normy a obrazy, 1983). V roce 1979 nastoupil Holý na Univerzitu v St Andrews ve Skotsku. Roku 1987 získal titul profesora. Důležitou monografií z tohoto období byla Religion and Custom in a Muslim Society (Náboženství a zvyky v muslimské společnosti, 1991), která dokazovala, že existuje distinktivní africká forma islámské praxe.

Koncem osmdesátých let se Holý vrátil k začátkům své akademické praxe a výsledkem byla rozsáhlá studie českého nacionalismu pod názvem The Little Czech and the Great Czech Nation (Malý český člověk a velký český národ, 1996). Významné pro tuto knihu bylo, že výzkum byl zahájen ještě před sametovou revolucí, takže Holý byl schopen z odborného hlediska sledovat její průběh. Základním tématem knihy je vysvětlení rozporu, kdy Češi vnímají svůj národ jako „vysoce kulturní, hluboce demokratický, čistý“, zatímco pro jednotlivé Čechy jsou podle obecného mínění typické vlastnosti jako „závistivost, konformnost, úzkoprsost a nesnášenlivost“.