Ladislav Dobos

V letech 1936-1944 studoval v rodném městě, v letech 1944-1945 ve městě Sárospatak. V období let 1951-1955 absolvoval Univerzitu Komenského, kde studoval obor dějiny a pedagogika. V letech 1955-1960 pak učil na Pedagogické fakultě Univerzity Komenského. Mezi roky 1958 a 1968 působil jako vydavatel odborného literárního listu, který zakládal. Zároveň v letech 1961-1968 vedl maďarskou sekci vydavatelství Tatran. V téže době zastával významné posty v organizaci slovenských Maďarů Csemadok, byl jejím předsedou. V 70. a 80. letech působil v nakladatelství Madách, zpočátku ve vedoucích pozicích, po roce 1972 jako níže postavený odborník. Do vedoucích postů v tomto podniku se vrátil v 90. letech. Stal se tehdy rovněž čestným předsedou Csemadoku.[3]

Politicky se angažoval v KSČ. V letech 1969-1970 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska.[4]

V letech 1969-1971 zasedal jako ministr bez portfeje ve vládě Slovenské socialistické republiky (vláda Štefana Sádovského a Petera Colotky).[3] Dlouhodobě byl členem nejvyšších zákonodárných sborů Československa a Slovenska. Po federalizaci Československa usedl v lednu 1969 do Sněmovny národů Federálního shromáždění, kam ho nominovala Slovenská národní rada, kde rovněž zasedal. V parlamentu setrval do října 1971, kdy rezignoval na poslanecký post.[5] Jeho politická kariéra skončila v roce 1971. Byl pak vyšetřován pro své postoje z doby pražského jara. Závěrem posudku bylo, že: „Ladislav Dobos má hlavný podiel na deformáciách, ktoré sa vyznačovali v rokoch 1968 — 1969 snahou nacionalistických a pravicových síl, aby Csemadok okrem kultúrnej organizácie sa stal aj politickou organizáciu maďarskej národnosti v ČSSR. Ďalej nesie hlavnú vinu za roznecovanie kampane proti súdruhom, ktorí stáli na zásadách proletárskeho internacionalizmu.“ Posudková komise navrhla jeho vyloučení z KSČ a odvolání z poslaneckých postů v SNR a FS.[6]

Do parlamentu a politiky se vrátil znovu po sametové revoluci. Ve volbách roku 1990 byl zvolen za menšinovou kandidátní listinu Együttélés do Slovenské národní rady.[3][7][8] Mandát obhájil ve volbách roku 1992, nyní za koalici Maďarské kresťanskodemokratické hnutie-Együttélés. V slovenském parlamentu (nyní již transformovaném na Národní radu SR) setrval do roku 1994.[9]

Je autorem četných knih a studií a nositelem řady vyznamenání, maďarských i slovenských (v roce 2004 mu byl udělen Pribinův kříž). V letech 1989-2000 působil jako místopředseda maďarské mezinárodní organizace Magyarok Világszövetsége.[3]