Lachtan japonský

Lachtan japonský (Zalophus japonicus či Zalophus californianus japonicus) byl ploutvonožec z čeledi lachtanovitých (Pinnidae), který vyhynul zřejmě po roce 1950[2].

Lachtan japonský
Stupeň ohrožení podle IUCN

vyhynulý[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Nadtřídačtyřnožci (Tetrapoda)
Třídasavci (Mammalia)
Řádšelmy (Carnivora)
Podřádpsotvární (Caniformia)
(nekategorizováno)ploutvonožci (Pinnipedia)
Čeleďlachtanovití (Otariidae)
RodZalophus
Binomické jméno
Zalophus japonicus
(Peters, 1866)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Až do roku 2003 byl považovaný za poddruh lachtana kalifornského (Zalophus californianus ssp. japonicus); nicméně byl později uznán za samostatný druh[2]. I přesto mnoho klasifikátorů považuje lachtana japonského za poddruh lachtana kalifornského a s uznáním za samostatný druh nesouhlasí. Někteří konstatují, že japonicus, californianus a wollenbaeki (Lachtan galapágský) jsou odlišné druhy proto, že mají příliš od sebe vzdálené areály rozšíření a že jsou i vzhledově velice rozdílní.

Dříve obývali Japonské moře, zvláště území pobřežních oblastí u Japonského souostroví[3] a Korejský poloostrov[4]. Zdržovali se převážně na otevřených a rovných písečných plážích, ale občas se objevili i v oblastech, kde převládá převážně skalnatý povrch.

Popis

Samec lachtana japonského byl tmavě šedý, dosahoval hmotnosti od 450 do 560 kg a na délku měřil 2,3 až 2,5 m; byly tudíž delší než samci jejich příbuzných lachtanů kalifornských. Samice byly podstatně menší; dosahovali délky 1,64 metrů a měli světlejší barvu srsti než samci[5].

Rozšíření

Samice většinou porodily na plochých, otevřených písečných plážích a v oblastech, kde převládá skalnatý povrch jen zřídka. Jejich prioritou byl také spánek a odpočinek v jeskyních[6]. Nejvíce pozůstatků lachtana japonského bylo nalezeno v Japonském moři podél pobřežních oblastí u Korejského poloostrova, na souši Japonského souostroví (obojí podél Tichého oceánu a Japonského moře), na Kurilských ostrovech a na jižním cípu Kamčatských poloostrovů[5].

Staré korejské záznamy také udávají, že byly ostatky nalezeny v rozsáhlých oblastech zahrnující Japonské moře, ale hlavně Bo Hai a Žluté moře.

Vyhynutí

S počátkem 20. století začal počet volně žijících lachtanů japonských rázně klesat s narůstajícím lovem a jen v roce 1900 se ulovilo 3200 jedinců, což stálou populaci výrazně ohrozilo. Již v roce 1915 byla situace velice vážná a v přírodě žilo jen na 300 jedinců, ale lov neustával. Netrvalo dlouho a již na konci čtyřicátých let 20. století byla zaznamenána poslední malá skupina lachtanů japonských, která se později stala také kořistí rybářů a tak již padesátá léta můžeme považovat za ty, v kterých byl lachtan japonský zcela vyhuben[7].

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Japanese Sea Lion na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23]
  2. Stránka na Červeném seznamu IUCN.
  3. www.kisuiiki.shimane-u.ac.jp [online]. [cit. 2007-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-08-16.
  4. 伊藤, 徹魯; 藤田, 明良; 久保, 金弥. 朝鮮半島周辺海域の鰭脚類: 朝鮮の古文献のニホンアシカとゴマフアザラシ. ci.nii.ac.jp [online]. 2001. Dostupné online. DOI 10.20798/wildlifeconsjp.6.2_51. (japonsky)
  5. Zalophus californianus japonicus (CR).
  6. Zalophus californianus japonicus (EX) Archivováno 19. 7. 2011 na Wayback Machine.
  7. sannaimaruyama.pref.aomori.jp [online]. [cit. 2007-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-09-28.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.