LGBT práva ve Švýcarsku

Registrované partnerství (pouze pro páry stejného pohlaví) je ve Švýcarsku legální od 1. ledna 2007, kdy se stal účinným zákon o registrovaném partnerství. Kantony Ženeva, Fribourg, Neuchatel a Curych měly už tou dobou své vlastní zákony o registrovaném partnerství.[5] V roce 2007 byl poměr mezi uzavřenými registrovanými partnerstvími a manželstvími v Curychu 1:10.[6]

Stejnopohlavní sňatky jsou ve Švýcarsku legální po kladném výsledku referenda konaného 26. září 2021, kdy se 64,1 % oprávněných voličů vyslovilo pro novelu občanského zákoníku zpřístupňující manželství homosexuálním párům, včetně společných adopcí dětí a asistované reprodukce pro lesbické páry. Příslušný zákon se stane účinným 1. července 2022.[7]

Autorkou příslušného návrhu zákona o stejnopohlavním manželství je švýcarská poslankyně Kathrin Bertschy za (Švýcarská zelená liberální strana - Green Liberal Party of Switzerland). Švýcarský federální parlament jej přijal 18. prosince 2020 se všemi pozměňovacími návrhy, včetně ustanovení o umělém oplodnění lesbických párů.[8] Pro Švýcarsko je typické značné využívání institutu takzvané přímé demokracie, kdy se v případě získání minimálního počtu 50 000 podpisů do tří měsíců od přijetí zákona koná lidové hlasování neboli referendum, čehož v reakci na legislativní vývoj využila pravicová Federální demokratická unie Švýcarska (Federal Democratic Union of Switzerland - EDU), které se podařilo získat 61 027 podpisů.[9][10]

• V červnu 2019 vyjádřily Švýcarské protestantky (Protestant Women of Switzerland) podporu legalizace stejnopohlavních manželství a asistované reprodukce pro lesbické páry.[11]
• V červnu 2019 podpořila stejnopohlavní manželství a asistovanou reprodukci lesbických párů také Švýcarská unie katolických žen (Swiss Union of Catholic Women).[12]
• V listopadu 2019 podpořila Švýcarská protestantská církev předložení návrhu zákona o civilních sňatcích homosexuálních párů.[13]
• V srpnu 2020 podpořila Starokatolická církev Švýcarska oddávání homosexuálních párů na církevní půdě.[14]

Svobodní jednotlivci bez ohledu na sexuální orientaci smějí osvojit dítě. Návrh zákona umožňující adopci dítěte partnera přijal švýcarský parlament na jaře 2016. Jeho odpůrci se tehdy neúspěšně pokoušeli o referendum. Zákon se stal účinným 1. ledna 2018.[15][16] Koncem prosince 2018 podle statistik využilo této možnosti 173 homosexuálních párů. Do celkového počtu podaných žádostí o adopci dítěte registrovaného partnera nejsou zahrnuty kantony Lucern, Thurgau a Curych. 22 žádostí bylo podáno v Ženevě a 20 v Lausanne.[17]

Společné adopce dětí homosexuálními páry byly ve Švýcarsku až do legalizace stejnopohlavních sňatků neuzákoněné, protože podle dřívějších švýcarských zákonů je mohly využívat pouze manželské páry.[18]

Švýcarská ústava (čl. 8) garantuje všem občanům rovnost před zákonem a v diskriminačních důvodech pracuje s termínem "životní volba". Švýcarské právo rovněž uznává princip svobody shromažďování. Zákaz diskriminace v soukromé sféře je limitovaný. Jedinou výjimku tvoří rovné zacházení žen a mužů. (SR 151.1) a opatření proti rasové, etnické a náboženské diskriminaci (StGB Art. 261bis). Právě kvůli této situaci bylo v posledních letech zaznamenáno několik občanskoprávních sporů týkajících se obtížné definovatelného právního přístupu k "osobní svobodě" (ZGB 28a).[19] Ochrana před diskriminačním ukončením pracovního poměru je garantovaná ustanovením o vlastnostech, na něž má druhá strana právo povahou její osobnosti. Výjimku tvoří případy, kdy by tato vlastnost mohla nějak narušovat povahu pracovní smlouvy či jinak narušovat pracovní prostředí.[20] Nicméně soudních případů řešících diskriminaci tohoto typu se řešilo ve Švýcarsku velmi málo. Podle statistiky se v r. 2015 řešilo 7 kauz, z nichž ani jedna se netýkala homofobní nebo transfobní diskriminace.[21]

7. března 2013 předložil Mathias Reynard, člen Sociálnědemokratické strany, ve švýcarském parlamentu návrh zákona trestající veškerou "diskriminaci a projevy nenávisti" (discrimination et incitation à la haine) na základě rady, etnika, náboženství nebo sexuální orientace.[22]

11. března 2015 byl návrh přijat Národní radou v poměru 103:73.[23][24] 23. dubna 2015 tento návrh podpořila Komise pro právní záležitosti při Radě kantonů.

V květnu 2016 přihlédlo švýcarské Federální shromáždění ke zprávě vydané "Švýcarským centrem pro posouzení lidských práv", která doporučuje rozšíření legislativy proti rasové diskriminaci o homofobní i transfobní (včetně zjednodušení přístupu ke změně pohlaví).[25]

Členové Švýcarských ozbrojených sil na LGBT festivalu

Od r. 1992 nepracuje vojenské trestní právo s homosexualitou a bisexualitou.[26]

V r. 1977 byl přijat zákaz přijímání krve od homosexuálních a bisexuálních mužů. V pozadí stála pandemie viru HIV/AIDS.[27]

V červnu 2016 oznámil Švýcarský červený kříž záměr požádat Swissmedic, švýcarský Úřad pro kontrolu léčiv, který má v této věci poslední slovo, o zrušení zákazu. Podle nových pravidel můžou gay a bisexuální muži darovat krev a kmenové buňky po jednoroční zkušební lhůtě, a to počínaje lednem 2017.[27][28][29]

Po rozhodnutí Federálního soudu (BGE 119 II 264) je přípustná úřední změna pohlaví po předešlé operaci. V únoru 2010 se rozhodnutí Federálního soudu doplnilo o kantonská nařízení Ministerstva spravedlnosti, vnitra a policie a Federálního úřadu pro občanskou registraci umožňující změnu pohlaví bez chirurgického zásahu. Federální úřad doplnil nařízení o fakt, že na základě dělby moci se týká pouze kantonálních výkonných orgánů, nikoli soudů.[30] Federální úřad pro občanskou registraci taktéž ustanovil, že manželství lze změnit na registrované partnerství, pokud si jeden z manželů nechá úředně změnit pohlaví.[31]

13. března 2016 navrhla konzervativní demokratka Rosmarie Quadrantiová návrh zákona zakazující praktikovat konverzní terapii na LGBT mládeži. Když jsem se doslechla o těchto pseudopraktikách, byla jsem zděšená. Nemyslela bych si, že se ještě s něčím takovým můžeme v 21. století sekat," uvedla politička.[32][33]

26. března se k návrhu poslankyně Quadrantiové vyjádřila i Federální rada. V jejích slovech ji podpořila s tím, že je konverzní terapie krutá, nebezpečná a neefektivní. Nicméně prohlásili se za nemístně příslušné v této věci rozhodovat, a tudíž řešení této problematiky odkázali na kantony, mládežnické organizace a soudy. Rada rovněž připomněla, že takové praktiky jsou ve Švýcarku již de facto ilegální, a že není třeba přijímat další opatření. Každý, kdo je příslušník nějaké menšiny, a cítí se v ohrožení, se má možnost dovolat ochrany ze strany státu. Navíc Švýcarsko má velmi dobře rozvinutou síť veřejných i soukromých institucí, které velmi dobře se státem spolupracují.[34]Oficiální vyjádření švýcarské vlády:

LGBT práva jsou podporovány většinovými politickými stranami jako jsou Sociální demokracie, Zelení, Zelená liberální strana a Konzervativně demokratická strana. Mezi oponenty patří Švýcarská křesťanskodemokratická lidová strana a Švýcarská lidová strana.[35] Svobodná demokratická strana: Liberálové je v této otázce nekonzistentní.[36]

Anketa spuštěná gay organizací Pink Cross v r. 2016 zdokumentovala, že 69 % Švýcarů podporuje stejnopohlavní manželství, zatímco 25 % je proti a 6 % nerozhodnuto. Podle politické orientace se jedná o 94 % voličů Zelených, 63 % Křesťanské demokracie a 59 % Švýcarské lidové strany.[37][38]

Od poloviny 90. let se koná každoroční Coming Out Day na několika veřejných místech. Jeho cílem je podpora LGBT komunity a rozvoj pozitivního vztahu k jejich identitě, zejména u LGBT mládeže.

Claude Janiak, státní kancléř, senátor a bývalý předseda Rady kantonů se podílí na prevenci AIDS, Network a Pink Cross.

"Gay Hapiness Index" (GHI) zařadil Švýcarsko v průzkumu PlanetRomeo na deváté místo, čímž se nachází nad Lucemburskem a pod Nizozemskem, se skórem 70.[39]