LGBT práva v Tanzanii

Soulož mezi muži je v celé Tanzanii nezákonná a může být trestána i doživotním vězením. Soulož mezi ženami není v zákonech pevninské Tanzanie přímo specifikovaná. Částečně autonomní Zanzibar trestá pohlavní styk mezi ženami odnětím svobody v maximální délce trvání pěti let nebo pokutou 500 tisíc tanzanských šilinků.

Páry stejného pohlaví nejsou ze strany státu uznávány.

Tanzanská ústava ani její prováděcí právní předpisy nechání jiné sexuální orientace nebo genderové identity před diskriminací a harašmentem.

Osvojit dítě smějí pouze sezdané manželské páry. Ve výjimečných případech může muž osvojit dívku jako individuální osvojitel, pokud dojde opatrovnický soud k závěru, že jsou známy zvláštní okolnosti, které opravňují k takovémuto neobvyklému postupu. Co se týče individuálního osvojení chlapce ženou, tak zde nejsou žádná zvláštní omezení. Osvojitelem se může stát pouze osoba s tanzanským občanstvím, která dosáhne věku 25 let. Neexistuje žádný zákon, který by říkal, že LGBT osoba se nemůže stát osvojitelem. Dítětem se v tanzanských zákonech rozumí osoba mladší 21 let, která nežije v manželství.[4]

Přestože v zemi oficiálně neexistují žádné gay bary, tak je zde patrná určitá undergroundová gay scéna, kde se seznamují především homosexuální muži. Homosexuální ženy jsou obecně méně viditelné.[5]

Homosexualita je tradičně spojována s muži vystupujícími ve dvou rolích: msenge (muž vystupující v ženské roli, mužský prostitut nebo impotent) a basha (ten dominantní, který je schopen jak sexu s muži, tak i ženami). Msenge jsou obecně více stigmatizováni než basha.[5]

Homofobie je hodně rozšířená. Neexistují žádná zdravotnická zařízení, která by nabízela LGBT komunitě určité přijetí a odpovídající lékařskou pomoc. Vláda dosud nezavedla žádné programy prevence HIV/AIDS cílené na LGBT komunitu.

V r. 2003 protestovalo přes 300 Tanzanců proti příjezdu skupiny gay turistů.[5]

V r. 2004 zahájilo na Zanzibaru několik islámských skupin proces očisty národa od všech hříšných aktivit, včetně homosexuality, jejichž vyvrcholením bylo zpřísnění zákonů proti homosexualitě.[6]

Zpráva Ministerstva zahraničí Spojených států amerických, oddělení lidských práv, z r. 2013 shledala, že:

19. června 2013 zveřejnily Human Rights Watch, Wake Up a Step Forward Coalition report podrobně nastiňující týrání a násilí páchaného na LGBT komunitě jak ze strany místního obyvatelstva, tak i policie. Jedním z případů je zatčení 19letého homosexuála odcházejícího z nočního klubu v Mbeyi. Policisté jej nejprve znásilnili, a poté následně mučili bitím rákoskou a železnou tyčí přes chodidla a elektrickým proudem. Dobrovolný homosexuální pohlavní styk je nezákonný jak v pevninské Tanzanii, tak i na Zanzibaru. Akty "hrubé obscénnosti" mezi osobami téhož pohlaví jsou v pevninské Tanzanii trestány až pěti lety vězení. Zákon považuje stejnopohlavní sexuální styk za "smilstvo proti přírodě" a trestá je 30 lety vězení. Zanzibarské zákony trestají muže mající sex s muži 14 lety vězení a ženy mající sex s ženami pěti lety vězení. Důkazní břemeno hraje v těchto případech významnou roli. Podle aktuální zprávy Human Rights Watch vedly případy zatčení LGBT osob jen velmi zřídka k zahájení trestního stíhání; obvykle jejich záminkou bylo pouze získat od zatčených nějakou protislužbu počínaje úplatky a konče sexuálními službami. Nicméně podle zprávy Tanzanian Commission for Human Rights and Good Government' při návštěvy věznic jsou právě zločiny "smilstva proti přírodě" jedním z nejčastějších důvodů předběžného zadržování mladistvých. V poslední době bylo několik jedinců odsouzeno za provozování homosexuálních aktů společně s potulkou a prostitucí. LGBT osoby čelí společenské diskriminaci, která jim odpírá přístup k lékařské péči, bydlení a zaměstnání. Tato skupina má navíc velmi omezené povědomí o infekci virem HIV a s ní související léčbou. Není ani známo, že by se zdejší vláda pokoušela s touto diskriminací bojovat.[7]

V říjnu 2011 zpracovala Rada pro lidská práva OSN na své konferenci v Ženevě dokument Universal Periodic Review (UPR) o lidskoprávní situaci v Tanzanii. V něm Slovinsko, Švédsko a United Nations Country Team (UNCT) veřejně vyzvaly Tanzanii ke zrušení veškeré legislativy kriminalizující homosexualitu. Paragraf 27 této zprávy uvádí:

Homosexualita je považovaná za útok na kulturní normy; stejnopohlavní sexuální vztahy jsou kriminalizovány. V souvislosti s mírovými shromážděními bylo zaznamenáno několik skupinových útoků, odmítání HIV pozitivních pacientů v nemocnicích, jakož i vystěhovávání jedinců s odlišnou sexuální orientací ze strany náboženských komunit. Navíc zástupci skupin a jiní lidskoprávní aktivisté nemůžou z důvodu vlastní bezpečnosti veřejně podporovat přijetí a dekriminalizaci LGBT komunity.[8]

Tanzanie žádosti vyhovět odmítla.[9] Mathias Meinrad Chikawe, tanzanský ministr vnitra, v Ženevě prohlásil:

To, o čemž se zde hovoří, jsou nové výdobytky typu stejnopohlavního manželství atd. Je pravda, že mi takové věci u nás nemáme, a já říkám znovu, že tomu tak je z důvodu našich vlastních tradic a kultury, ve které věříme, a které také tvrdě zastáváme. I tak se u nás homosexuální praktiky dějí, ale pouze anonymně, a já k tomu můžu dodat pouze to, co jsem již prezentoval v naší zprávě pro ICCPR (International Covenant on Civil and Political Rights), tedy pokud někdo takové chování ukazuje na veřejnosti, musí jednoznačně počítat s tím, že jej lid ukamenuje. To je kulturní záležitost. Něco takového u nás jednoduše neakceptujeme. A pokud jde o nás jako o vládu, tak není zrovna jednoduché jen tak navrhnout zákon, který toto umožní; na to, abychom s něčím takovým vůbec přišli, není ta pravá chvíle.[10]

Od tohoto projevu Tanzanie dosud od své politiky a rétoriky neustoupila. V říjnu 2011 na setkání vládních představitelů Společenství národů v australském Perthu řekl bývalý britský premiér David Cameron, že Spojené království může zastavit nebo omezit podporu vlád, které odmítnou zrušit legislativu, která kriminalizuje homosexualitu.[11] Tanzanský ministr zahraničí a mezinárodní spolupráce Bernard Membe na to odpověděl takto:

Tanzanie na Cameronův návrh nepřistoupí, protože má své vlastní morální hodnoty. Homosexualita není součástí naší kultury a my ji nikdy nezlegalizujeme... Nejsme tady od toho, abychom si od jiných bohatších národů nechali mluvit do našich vnitřních záležitostí, a přijímali nám neakceptovatelné podmínky jenom proto, že jsme chudí. I když nám bude odepřena pomoc ze strany jedné země, naší ekonomiku to nijak zvlášť neohrozí a my si dokážeme poradit i bez pomoci Spojeného království.[12]

11. listopadu 2011 odpověděl tanzanský premiér Mizengo Pinda na otázku ze strany člena parlamentu, zda je vláda připravená na pozastavení britské podpory takto:

Není fér se mě jako předsedy vlády ptát na takové věci, když jsou zcela jasné, ale budiž, pokud chcete znát můj názor, tak vám říkám, že homosexualita je v naší společnosti neakceptovatelná. Musíme se na tyto věci koukat kriticky. I já sám věřím, že je to neakceptovatelné. Ani zvířata se takhle nechovají.[13]

20. června 2012 odpovídal Membe na otázku člena parlamentu Khatiba Said Haji, který chtěl znát vládní pozici k nátlaku západních zemí, aby byly zrušeny všechny anti-gay zákony. Membe řekl: „Na pozastavení pomoci jsme plně připraveni a očekáváme podporu i ze strany jiných spřátelených afrických zemí, které jsou také tlačeny do rušení anti-gay zákonů. Tanzanie raději přijde o podporu, než aby se ponížila a odlidštila.“[14]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LGBT rights in Tanzania na anglické Wikipedii.

• LGBT práva v Africe
• Lidská práva v Africe

• Doporučení britské vlády při cestách do Tanzanie: Místní zákony a zvyky
• WEZESHA