LGBT práva v Malajsii

Nadace PT, malajsijské LGBT centrum

V Malajsii platí koloniální trestní zákoník kriminalizující sodomii (včetně orálního sexu), heterosexuální i homosexuální. Podle tohoto zákona lze usvědčeným pachatelům uložit pokutu, až 20 let odnětí svobody a někdy i tělesný trest. Subsekce trestního zákoníku se nadále také zmiňuje o dodatečném trestu pro muže usvědčené z aktů „hrubé obscénnosti s jinými muži“.[2] Kromě sekulárního práva můžou být muslimští občané trestáni i před zvláštními islámskými soudy.[3]

V zemi proběhlo několik veřejných diskusí na téma reformy zákonů spočívající ve vynětí bezúplatné soulože mezi souhlasícími dospělými osobami v soukromí. Část členů opozičních stran tyto reformy podpořila, zejména Latheefa Koya, byť toto není její oficiálním volebním programem. Žádná z politických stran zastoupená v malajsijském parlamentu se tuto reformu nepokusila implikovat.[3]

V r. 1994 zakázala malajsijská vláda každému, kdo se identifikuje jako homosexuál, bisexuál nebo transčlověk, účast ve veřejnoprávních médiích.[4]

V r. 1995 ocenil ministr náboženství státu Selangor činnost skupiny Islamic Badar, která asistovala při zátahu v r. 1994 proti 7 tisícům lidí, kteří se angažovali v „neislámských“ aktivitách, včetně homosexuality.[4]

V r. 2005 potvrdil náčelník Malajsijského královského námořnictva, že ve svých řadách nepřijme homosexuály.[5]

V r. 2010 oznámil Malajsijský výbor pro filmovou cenzuru (Film Censorship Board of Malaysia), že povolí homosexuální postavy ve filmech pouze za podmínky, že svůj životní styl buď na konci změní, případně na něj doplatí.[6]

V květnu 2017 bylo na nátlak islamistů zrušeno červnové konání pochodu LGBT hrdosti pod záštitou Taylor's University. Celá událost byla odsouzená několika proislamistickými bloggery pro despekt k probíhajícímu Ramadánu.[7]

V roce 2018 byly dvě ženy odsouzeny za vykonání lesbického pohlavního styku v osobním automobilu, na veřejném prostranství, a zmrskány v prostorách soudní síně.[8]

Podle zpráv Human Rights Watch zakazují islámské zákony Šaría crossdressing. Čili translidé se setkávají s různými tresty, fyzickým a sexuálním násilím, vězněním, diskriminačním zacházením ve zdravotnictví, zaměstnání a dalšími problémy.[1]

Transgender jedinci se často stávají obětí policejního násilí v souladu se zákony na ochranu veřejného pořádku, a pokud jsou muslimové, tak podle zákonů Šaría trestajících „zosobňování“ žen. Zpráva Human Rights Watch z r. 2014 poukazuje na to, že se translidé stávají oběťmi útoků, vydírání, násilí a jiného omezování práva na soukromí ze strany policie a ponižování, fyzickým a sexuálním násilím ze strany úředníků náboženských orgánů (Religious Department).[9]

V r. 1998 bylo zadrženo 45 muslimských transvestitů a následně postaveno před soud za to, že se oblékali jako ženy. Dalších 23 se setkalo s podobnou represí v r. 1999.[4]

Odhaduje se, že vysoký počet translidí je nuceno pracovat jako pouliční sexuální pracovníci, aby si zajistilo obživu.

V listopadu 2014 se tři transženy žijící ve státě Negeri Sembilan úspěšně odvolaly proti odsouzení dle zákonů Šaría. Jejich případ týkající se vhodného oblékání osob s genderovou dysforií si pak následně vzal odvolací soud. Kvůli nedostatečnému povědomí o genderové dysforii a jejímu neuznávání ze strany lékařské veřejnosti se státní zastupitelství usneslo na tom, že translidé jsou nepříčetní. Odvolací soud však následně deklaroval, že zákon Šaría a jeho anti-crossdressingový přístup porušuje ústavní právo na „svobodu projevu, rovné zacházení a ochranu důstojnosti“.[10] 8. října 2015 byl tento rozsudek zrušen z proceduárních důvodů Federálním soudem Malajsie. V rozsudku stálo, že se ženy měly nejprve obrátit na federálního soudu, než zahájily svojí ústavní žalobu. Přestože jim toto povolení dal v listopadu 2011 soudce Nejvyššího soudu, tak jejich postup shledal Federální soud chybným.[11][12]

V srpnu 2016 nařídil Nejvyšší soud Kuala Lumpur Národnímu registračnímu úřadu (National Registration Department) aktualizaci občanského průkazu transmuže tak, aby reflektoval jeho genderovou identitu a změněné jméno. Soudce zakončil rozsudek slovy, že stěžovatel má přirozené právo na život podle článku 5 (1) federální ústavy, a že koncept života podle článku 5 musí být v souladu se stěžovatelovým právem na důstojný život v mužské identitě, kterou soud tímto rozsudkem uznává. Úřad se pak následně proti tomuto rozsudku odvolal.[13][14]

Průzkum veřejného mínění Pew Research Center 2013 ukázal, že pouze 9 % malajsijského obyvatelstva věří, že homosexualita je společensky akceptovatelná, zatímco zbývajících 86 % bylo opačného názoru.[15] Malajsie se tak zařadila mezi asijské země s nejmenší mírou akceptace spolu s Indonésií a Pákistánem, v nichž se pro přijetí vyjádřily 3 a 2 % obyvatel. Lidé starší 50 let vyjádřili větší shovívavost: 11 % starších 50 let by bylo pro akceptaci, z věkového rozmezí 30–49 se tak vyjádřilo 10 % a u lidí mezi 18–29 lety to bylo 7 %. Nicméně v porovnání se starším výzkumem z r. 2007 se jedná o mírný pokrok, neboť v něm se pro akceptování vyjádřilo 8 % zkoumaných.

V r. 1998 vzniklo Lidové hnutí proti homosexualitě (People's Anti-Homosexual Voluntary Movement). Jeho cílem je lobbování za striktnější trestní zákony proti homosexuálům. Hnutí je jedním z členů Unie malajsijských národních organizací.[16]

Strana demokratické akce (Democratic Action Party) se svojí veřejnou podporou LGBT právům stala první malajsijskou politickou stranou, která tak učinila.[17]

Postoj Najiba Razaka

Najib Razak

Malajsijský premiér Najib Razak se k problematice LGBT komunity vyjádřil při svém projevu v srpnu 2015 na mezinárodním islámském semináři v Selangoru stručně a jasně: „V zájmu Malajsie by neměla být podpora LGBT práv.“ V závěru dodal, že jeho administrativa udělá vše, co bude v jejích silách, aby potvrdila ta lidská práva, která svojí vnitřní povahou nepodkopávají islámské kořeny Malajsie, do nichž nespadá „extrémní pojetí lidských práv gayů, leseb a translidí“. Po tomto prohlášení navrhla Human Rights Watch vyřazení Malajsie z Organizace spojených národů (OSN), pokud vláda své stanovisko nepřehodnotí, a nepřestane takto omezovat rozvoj lidských práv v zemi.[23]

HIV/AIDS

Malajsijská rada boje s AIDS

Ačkoliv se tato problematika netýká výhradně LGBT osob, malajsijské zdravotnictví právě kvůli problémům s HIV/AIDS požaduje větší veřejnou diskusi na téma lidské sexuality, genderových rolí a sexuální orientace.

Od prvního případu nákazy v roce 1985 zahájila malajsijská vláda proces kampaně za osvětu a prevenci onemocnění. Odborníci varují, že by počet nakažených Malajců mohl v rice 2015 dosáhnout počtu 300 tisíc.[24]

V roce 2006 spustila vláda novou rozsáhlou veřejnou kampaň, jejíž součástí jsou kromě terapie i odvykací kúry pro drogově závislé a volně dostupné medikamenty ve vládou zřízených klinikách.[24] Nicméně v roce 2007 bylo Ministerstvu zdravotnictví zakázáno propagovat používání kondomů jako prevenci onemocnění, neboť by se to dalo vysvětlovat jako státem podporovaný sexuální život mimo manželství.[25]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LGBT rights in Malaysia na anglické Wikipedii.

• „Advancing LGBT rights in Malaysia – Jackson Yee CS“ () (názor). The Malaysian Insider. 20. květen 2014.

• LGBT práva v Asii
• Nadace PT

• Nadace Růžový trojúhelník
• http://queermalaysians.livejournal.com/