LGBT práva v Jihoafrické republice

Vláda působící v období apartheidu byla známá svým odmítavým postojem k lidským právům LGBT Jihoafričanů. Homosexualita byla trestným činem s horní sazbou 7 let a často se jí užívalo k šikaně politických aktivistů a kriminalizaci shromažďování gay komunity.[5]

Navzdory represím začalo v Jižní Africe působit koncem 70. let několik LGBT organizací, konkrétně v době vlády Národní strany, která se v r. 1976 zasadila o posílení zákonů proti sodomii. Nicméně až do konce 80. let se organizace často rozdělovaly z rasových důvodů a stále přetrvávající otázky politiky rasové segregace. Gay asociace Jižní Afriky (The Gay Association of South Africa – GASA) založená v distriktu Hillbrow v centru Johannesburgu byla organizací složenou převážně z členů bílé pleti, čímž jí šlo považovat za oficiálně podporující politiku apartheidu, zatímco Rand Gay Organization známá svojí rasovou různorodostí byla otevřeně v opozici proti tomuto systému.[6][7] V r. 1987 podpořila GASA v rámci generálních voleb kandidaturu Leona de Beera za Národní stranu do vedení distriktu Hillbrow. Politická kampaň se stala také předmětem odporu ze strany LGBT akvitistů, kteří se chtěli připojit k ANC a svůj boj za LGBT práva sloučit s odporem proti rasové segregaci. V důsledku kampaně byla GASA rozpuštěná a na její místo nastoupila nová organizace Lesby a gayové proti útlaku (Organization of Lesbians and Gays Against Oppression – OLGA) s hlavním místem působení v Kapském Městě.[8]

V letech 1960–1980 byli gayové a lesby působící v Jihoafrických obranných silách nuceni podstupovat různé léčebné kúry za účelem změny sexuální orientace, včetně operativních změn pohlaví.[9] Léčení jihoafrických homosexuálních vojáků bylo zdokumentováno ve filmu z r. 2003 Ve vlastnictví státu.

Konzervativní společenské postoje jsou patrné jak z řad bílé, tak i černé populace – tedy tradičně odmítavé k homosexualitě. Tyto trendy jsou také důvodem stále přetrvávajícího negativního klimatu ve společnosti i v post-apartheidním období.

Epidemie HIV/AIDS je v JAR do určité míry také důvodem, proč LGBT Jihoafričané v případě nákazy často čelí potížím se zajištěním dostatečného přístupu ke kvalitní léčbě a s ní souvisejícím bojem proti infekci.

Lesbická svatba v Langebaan, 2007

V r. 1993 se Africký národní kongres snažil začlenit legalizaci stejnopohlavního manželství do Listiny práv[10] a zákaz diskriminace jiných sexuálních orientací do prozatímní ústavy. Tato ustanovení byla přenesená i do nové ústavy přijaté v r. 1996 z důvodu stále více rostoucího vlivu LGBT Jihoafričanů a podpory Afrického národního kongresu. Díky tomuto se JAR stala první zemí na světě, jejíž ústavní právo explicitně zakazuje diskriminaci jiných sexuálních orientací. O dva roky později rozhodl Ústavní soud Jihoafrické republiky ve prospěch Národní koalice za rovnost gayů a leseb (National Coalition for Gay and Lesbian Equality) v soudní při s ministrem spravedlnosti – tedy že zákon kriminalizující konsensuální soulož mezi dospělými v soukromí odporuje ústavnímu pořádku.

V r. 1998 byl parlamentem přijat Zákon o spravedlnosti v práci. Ten garantuje Jihoafričanům jiné sexuální orientace ochranu před diskriminací na pracovišti, a to ve všech sférách pracovněprávních vztahů.[11] V r. 2000 byla podobná ochrana rozšířená také na půdu veřejných služeb a ubytování po nabytí účinnosti Zákona o podpoře rovnosti a prevence nespravedlivého zacházení.[12]

V prosinci 2005 rozhodl Ústavní soud, že je neústavní znemožňovat párům stejného pohlaví uzavřít sňatek, když to samé je umožněno párům různého pohlaví, a dal parlamentu jeden rok na to, aby tuto chybu napravil, a přijal vyhovující legislativu. V listopadu 2006 hlasoval parlament v poměru hlasů 230:41 pro přijetí zákona umožňujícího párům stejného pohlaví uzavřít občanský sňatek, jakož i registrované partnerství pro nesezdané různopohlavní a stejnopohlavní páry. I přesto se však vyskytují případy veřejných činitelů a klerikálů odmítajících oddávat páry stejného pohlaví.[13] Ne všichni členové ANC hlasovali pro přijetí nového zákona. Tehdejší prezident Jacob Zuma byl nejvíc znám svým odporem proti novému zákonu se slovy: "Když jsem vyrůstal, Zulu (tímto termínem popsal homosexuála) přede mnou nikdy nestál. Kdyby ano, vykopl bych ho."

4. srpna 1997 rozhodl Nejvyšší soud Jihoafrické republiky v kauze S vs. Kampher v Kapské provinciální divizi ve prospěch žalujícího, a sice že zákon proti sodomii přijatý z anglosaského právního řádu je nekompatibilní s ústavou garantovaným právem na rovné zacházení a soukromí a to s retroaktivitou od přijetí Prozatímní Ústavy Jihoafrické republiky účinné od 24. dubna 1994. Každopádně tento rozsudek se týkal pouze trestného činu sodomie a ne dalších zákonů kriminalizujících soulož mezi muži, navíc se jednalo pouze o precedent platný pro oblast jurisdikce Kapského soudu. 8. května 1998 rozhodl Nejvyšší soud v kauze Národní koalice pro gay a lesbickou rovnost vs. ministr spravedlnosti v divizi Witwatersrand rozhodl, že zákony proti sodomii přijaté z anglosaského práva, jakož i činnost "komise pro záležitosti smilstva proti přírodě" a Sekce 20 odst. a) Zákona proti zločinům v sexuální oblasti jsou neústavní.[16] Ústavní soud toto stanovisko potvrdil 9. října téhož roku.[17] Rozhodnutí bylo aplikované s retroaktivitou pro pohlavní styky vykonané po přijetí Prozatímní ústavy 27. dubna 1994.[18]

Navzdory dekriminalizaci pohlavního styku mezi muži byl legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku v souladu se Zákonem proti zločinům v sexuální oblasti stanoven na 19 let pro homosexuální styky, ale na 16 let pro heterosexuální styky. Toto diskriminační ustanovení bylo odstraněno v rámci novelizace trestního zákoníku r. 2007, která z něj odstranila veškeré zmínky o pohlaví zúčastněných a sjednotila věk způsobilosti pro obě orientace na 16 let.[19]

V r. 2008 vyšlo najevo, že i přes účinnost nového zákona, je i nadále starého diskriminačního zákona využíváno v kauzách předcházejícím novelizaci. Proto bylo ihned na to rozhodnuto, že se například v kauze Geldenhuys vs. Národní ředitelství státního zastupitelství bude uplatňovat retroaktivita od 27. dubna 1994.[20]

Ústava zakazuje veškeré nerovné zacházení na základě pohlaví, sexuální orientace nebo genderové identity, spáchané ve veřejné i soukromé sféře. V r. 2000 přijal parlament zákon na podporu prevence nerovného zacházení, který v souladu s ústavními zákony zakládá speciální rovnostářské soudy pro záležitosti diskriminace v soukromé sféře. Zákon o rovnosti v zaměstnání z r. 1998 a Zákon o nájmu s retroaktivitou přímo zakazují diskriminaci v pracovněprávních vztazích a bydlení.

PEPUDA rovněž zakazuje projevy nenávisti a harašment páchané z motivu rasy, pohlaví, sexuální orientace, genderové identity apod. Jižní Afrika nemá žádné zákony požadující vysoké pokuty za zločiny z nenávisti, nicméně motiv homofobie v trestněprávní oblasti je chápán jako přitěžující okolnost.[21][22]

Muži mající sex s muži smějí darovat krev, nicméně za podmínky že ve zkušební lhůtě 6 měsíců nebudou provozovat pohlavní styk s více partnery jakéhokoliv pohlaví.[23]

V srpnu 2011 založilo Ministerstvo spravedlnosti National Task Team (NTT) za účelem statistiky zločinů z nenávisti proti LGBT osobám.[24] V dubnu 2014 spustil ministr spravedlnosti Jeff Radebe Národní intervenční strategii pro LGBTI sektor při NTT za účelem statistiky sexuálního a jiného násilí proti osobám jiného pohlaví nebo členům LGBTI komunity. NTT věnoval velkou pozornost nevyšetřeným případům, přičemž z důvodu vysoké odezvy reagoval spuštěním informačního letáku za účelem šíření otázek a odpovědí na téma LGBTI osob. Radebe stanovil, že Ministerstvo musí těmto záležitost věnovat náležitou a specifickou pozornost, aby bylo schopné postupem času spustit veřejnou debatu.[25][26][27]

1. prosince 2005 rozhodl Ústavní soud v kauze Ministr vnitra vs. Fourie, že je neústavní znemožňovat párům stejného pohlaví vstup do manželství, a dal parlamentu jeden rok na to, aby toto právní vadu napravil.[28] 30. listopadu 2006 nabyl účinnosti nový Zákon o registrovaném partnerství a navzdory faktu, že ve svém názvu nepoužívá termínu manželství, umožňuje párům stejného i různého pohlaví uzavírat sňatek s tím, že oni sami se rozhodnou, zda jej nazvou manželstvím či registrovaném partnerstvím. Paradoxně i přes možnost volby názvu právního institutu soužití povoluje Zákon o manželství sňatek pouze osobám různého pohlaví.

Ještě před legalizací stejnopohlavního manželství soudy uznávaly trvalé soužití osob stejného pohlaví v různých záležitostech, nicméně nedávaly jim možnost svůj svazek úředně registrovat. Jednalo se o záležitosti daňové, vyživovací povinnosti, imigračních benefitů, zaměstnání a pozůstalostních důchodů, společné adopce, rodičovských práv k dětem pořízeným prostřednictvím asistované reprodukce a dědické.

Z několika soudních rozhodnutí je patrné, že sexuální orientace rodičů není žádným klíčovým faktorem, který by je omezoval ve výkonu rodičovské zodpovědnosti.[29] V r. 2002 rozhodl Ústavní soud v kauze Du Toit vs. Ministr práce a sociálních věcí ve prospěch žalujícícho a dal partnerům stejného pohlaví stejná adopční práva jako mají heterosexuální manželé, včetně možnosti společné adopce i přisvojení dítěte partnera.[30] Adopční zákon posléze nahradil nový Zákon o sociálně-právní ochraně dětí (2005), který garantuje manželům a partnerům žijícím ve společné domácnosti právo na adopci dětí bez ohledu na sexuální orientaci.[31]

V r. 1997 došlo k změně v oblasti asistované reprodukce, která bylo do té doby přístupná pouze vdaným ženám, a sice tak že se zpřístupnila i svobodným ženám a lesbickým párům.[29] V r. 2003 rozhodl Ústavní soud v kauze J vs. Ředitelství státního zastupitelství a Ministerstvo vnitra tak, že lesbická partnerka matky by měla mít právo být zapsána v rodném listě dítěte jako jeho druhý rodič.[32]

LGBT vojákům je umožněno otevřeně působit v Jihoafrických obranných silách. V r. 1996 přijala vláda oficiální dokument Bílý list národní obrany, ve kterém se jasně stanovuje, že: "V souladu s ústavním pořádkem země se zakazuje Jihoafrickým obranným silám diskriminovat své členy z důvodu jejich odlišné sexuální orientace".[33] V r. 199. přijalo Ministerstvo obrany plán Politika rovných příležitostí a afirmativních akcí, který zakazuje, aby se armáda zabývala sexuální orientace svých členů, jakož i jejich vzájemnými intimnostmi.[34] In 2002 the SANDF extended spousal medical and pension benefits to "partners in a permanent life-partnership".[34]

Zákon o alternativní medicíně a o úřední změně pohlaví (2003) umožňuje osobám, které žijí v nespokojenosti se svým anatomickým pohlavím úředně změnit své pohlaví výdajem nového občanského průkazu i cestovního pasu a dalších identifikačních dokumentů. Zákon jim však ukládá povinnost podstoupit minimálně hormonální změnu pohlaví, jíž může ale nemusí nadcházet i chirurgická změna.[35]