Lštění (tvrz)

První písemná zmínka o vesnici i tvrzi pochází z roku 1367, kdy patřila Půtovi ze Lštění.[2] Po něm se v letech 1367–1379 uvádí Pelhřim ze Lštění, který se o vesnici dělil s jakýmsi Ješkem a Dobrohostem Mělnickým.[3] Po roce 1408 byl statek připojen k hradu Lacembok.[2] Někdy v té době byla tvrz výrazně přestavěna.[4] V pramenech se znovu uvádí až v roce 1513, kdy na ní sídlil Jan Bohuchval z Hrádku, kterému sice patřilo i lacembocké panství, ale hrad už byl pustý.[2] Jan Bohuchval zemřel okolo roku 1519, a Lštění s Močerady a dalšími pustými vesnicemi zdědila jeho sestra Eliška z Hrádku, která se před rokem 1528 provdala za Diviše Černína z Chudenic.[2] Panství odkázali svým čtyřem synům, ale dva z nich brzy zemřeli a Lštění nakonec připadlo Janovi a po něm jeho synu Humprechtovi.[3] Černínové nechali gotickou tvrz upravit na renesanční zámek. Humprecht Černín z Chudenic statek po roce 1593 prodal Václavu mladšímu Kocovi z Dobrše, který je roku 1603 prodal za 15 600 kop míšeňských grošů Domažlicím.[2]

Městu bylo Lštění po bitvě na Bílé hoře zkonfiskováno, ale roku 1626 je získalo zpět. V roce 1638 statek zastavilo Kašparu Rogirovi a roku 1665 ho prodalo hraběti Kunatovi Jaroslavovi z Bubna, který ho připojil k srbickému panství. Leopold Maxmilián z Bubna se zadlužil a panství připadlo Innocentu Ferdinandovi z Bubna. Po nich se o Lštění dělila Markéta z Valdštejna a její bratr hrabě František Josef Černín z Chudenic.[3] V sedmnáctém století tvrz zpustla. V roce 1769 byly zasypány vodní příkopy, věž upravena na sýpku a renesanční zámek zbořen.[4]

Od Černínů statek ve veřejné dražbě koupil Jan Maxmiliána Kyšperský z Vřesovic a připojil ho k přívozeckému panství. Dalším majitelem se stali Dohalští z Dohalic. Od nich Lštění v roce 1895 koupil advokát Josef Starck, který si ve vesnici postavil zámek později upravený na školu.[2] V devatenáctém století byl k věži přistavěn obytný dům. Poslední obnova budov proběhla v letech 2002–2006 a zároveň byl částečně obnoven příkop.[4]

Třípatrová věž má přibližně čtvercový půdorys o šířce strany deset metrů a zdi silné okolo 130 centimetrů. Přístupná je později proraženým vchodem do zvýšeného přízemí. Spodní úrovně osvětlené pouze střílnami sloužily jako komory a obytné prostory se nacházely ve dvou nejvyšších patrech.[2]