Lída Špačková

Stanislav Kostka Neumann a Lída Špačková během "československé cesty" v chatě pod Šojmulem (1932–1933)

Získala obchodní vzdělání a po studiu angličtiny státní zkoušku. Po krátké praxi v advokátní kanceláři se stala administrativní pracovnicí v sekretariátu KSČ. Odsud byla vyslána do mezinárodního komunistického týdeníku Iternationale Presskorrespondenz ve Vídni, po třech měsících se vrátila do Prahy. Tam se stala pracovnicí komunistického oddělení Československá komunistická korespondence, kde se seznámila s S. K. Neumannem. [1]

V letech 1925–1947 byla partnerkou S. K. Neumanna.[2] Připravovala mu podklady pro jeho díla Dějiny lásky, Francouzská revoluce a Dějiny ženy. V letech 1932–1933 podnikli společně dvě velké cesty po Československu, zejména po Zakarpatské Ukrajině. O těchto cestách psali seriál reportážních fejetonů do Lidových novin, Neumann popsal zážitky v knihách Enciány z Popa Ivana a Československá cesta.[1][3]

Formálně byla provdána Ehrlichová; s Neumannem postupně žila v Čerčanech, Poděbradech, Vyžlovce, Heřmanově Městci, Vápenném Podole a po konci 2. světové války až do jeho smrti v Praze.[1]

Po básníkově smrti v roce 1947 se účastnila ediční práce při vydávání jeho díla. Publikovala také vzpomínkovou knihu Takový byl (1948, 2., doplněné vydání v roce 1957).[1]

Byla členkou KSČ.[3]