Lærdalský tunel
Lærdalský tunel (v originále Lærdalstunnelen) je silniční tunel dlouhý 24,5 km spojující města Lærdal a Aurland v kraji Sogn og Fjordane, Norsko, cca 220 km severozápadně od Osla. Tunel je součástí silničního tahu E16, který je severní spojnicí mezi Oslem a Bergenem.
| Lærdalský tunel Lærdalstunnelen | |
|---|---|
 Portál tunelu | |
| Základní údaje | |
| Stát |  Norsko |
| Místo | Sogn og Fjordane |
| Silnice | E16 |
| Překonávaná překážka | Filefjell |
| Zeměpisné souřadnice | 60°58′19″ s. š., 7°22′6″ v. d. |
| 1. portál | Lærdal 61°3′50,29″ s. š., 7°30′7,2″ v. d. |
| 2. portál | Aurland 60°53′56″ s. š., 7°12′52″ v. d. |
| Provozní délka | 24 509 m |
| Počet dopr. tubusů | 1 |
  Lærdalský tunel Lærdalský tunel, Norsko | |
| Výstavba | |
| Zahájení stavby | 15. března 1995 |
| Dokončení | 13. září 1999 |
| Otevření | 27. listopadu 2000 |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lokalita
Obě města, která jsou tunelem spojena, leží na menších ramenech velkého Sognefjordu, Lærdalsfjordu a Aurlandsfjordu. Tunel nahrazuje původní silnici, vedoucí přes hřebeny hor mezi oběma městy a procházející kolem vrcholu Blåskavlen (1809 m n. m.).
Popis tunelu
Z pohledu doby ražby tunelu patří tento k mladším tunelům v Norsku. Stavba tunelu byla zahájena 15. března 1995. Z toho vyplývá i použití moderních technologií a postupů při ražbě.
Směrem od Aurlandu má tunel stoupání 2,1 % v délce téměř 12 km, střední část v délce cca 6 km má sklon 0,7 % směrem k Lærdalu, část u Lærdalu v délce cca 6 km má sklon 2,7 %. Sklon tunelu má význam v tom, že přirozeným způsobem zajišťuje odvod prosakující vody.
Ražba tunelu byla dokončena 13. září 1999 a po dokončovacích pracích byl tunel dne 27. listopadu 2000 oficiálně uveden do provozu, stavební délka tunelu je 24,5 km. Odvětrání tunelu je řešeno pomocí nucené ventilace.
Konstrukce tunelu bere v úvahu stresovou zátěž, jíž jsou vystavováni řidiči jedoucí dlouhými tunely. Jedná se o následující faktory: jízda stísněným prostorem a nedostatek přirozeného osvětlení. Z tohoto důvodu je tubus tunelu rozdělen na čtyři části třemi příčnými tunely. Příčné tunely narušují jednotvárnost hlavního tubusu. „Tunelové kapsy“, tj. rozšíření prostoru v tunelu na 30 m poskytují rozptýlení a umožňují řidičům odpočinek. Tato místa jsou záměrně přesvětlena tak, aby mohl organismus opticky-světelně relaxovat. Osvětlení je barevně řešeno, aby modré nasvícení stropu připomínalo oblohu. Technické řešení tunelu zajišťuje přenos signálu GSM a rádiových stanic NRK P1 a P4.
Ačkoliv výstavba tunelu byla nákladná, neplatí se zde mýtné. Důvodem je celková úspora následných nákladů, které by musely být vynaloženy na údržbu 56 km dlouhé horské silnice hlavně v zimních měsících a řešení častých dopravních nehod způsobených na této staré a úzké silnici plné stoupání a serpentin. Spotřeba paliva je při průjezdu tunelem mnohem nižší a úspora času více než dvojnásobná.
Srovnání
Železniční tunely jako Seikanský tunel v Japonsku a Eurotunel mezi Anglií a Francií přesahují 50 kilometrů. Mezi silničními tunely drží Lærdalský tunel prvenství, je nejdelším silničním tunelem světa.
Tubus tunelu s odpočívadlem
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Lærdalský tunel na Wikimedia Commons