Bad Brambach

Rytířský rod de Brantbuch založený roku 1154, uvádí v historických dokumentech místo Brambuch poprvé v roce 1307. Roku 1372 je poprvé zmiňována místní pevnost. Brambach byl později dlouhou dobu v držení šlechtických rodů Zedtwitzů a Schirndingů. 11. září 1842, během velkého požáru, byl zničen místní kostel a 28 selských domů včetně jejich hospodářství. Při obnově obce byly poté častěji stavěny dílny než obytné domy, protože zdejší obyvatelé se specializovali na výrobu hudebních nástrojů.

Od roku 1890 začala firma Schüller prodávat pod názvem Schillerquelle minerální vodu z pramene, který byl objeven v roce 1860. Později se výroba rozšířila, protože byly objeveny další dva prameny. V roce 1912 byla produkce minerálky již dva milióny láhví ročně. Později vzniklá firma VEB Brambacher se stala největším dodavatelem minerální vody v zeském okrese. V roce 1910 byl objeven další pramen, u kterého výzkum ukázal, že je posílen radiem. Od roku 1912 je využíván k léčbě, a od roku 1922 město využívá lázeňského titulu („Bad Brambach“, nebo také „Radiumbad Brambach“).

Roku 1945 byla lázeňská část Bad Brambach veřejnosti uzavřena a využívána nadále jen jako léčebna Sovětské armády. Od roku 1949 byli poté opět přijímáni i ostatní pacienti. V roce 1957 zde byla ze státní pokladny postavena hlavní lázeňská budova. V roce 1912 se začalo s léčením radonovou vodou i v lázních Jáchymov tehdy Joachimstal. Není tedy pravdivý údaj, že Bad Brambach byly jediné lázně v Evropě využívající radon k léčení pohybového ústrojí.

• Evangelický kostel svatého Michaela,
• katolický kostel Svaté Walburgy postavený v roce 1846 po požáru předchozího kostela,
• památník obětem 1. světové války před evangelickým kostelem.