Láhirí Mahášaj

Šjamačaran Láhirí (30. září 1828, Ghurni, Západní Bengálsko – 26. září 1895, Váránasí), známý jako Láhirí Mahášaj, byl indický jogín a guru, jenž vnesl do světa Krija jógu. Byl k tomu vyvolen svým guruem, Mahávatárem Bábadžím, jenž ho do Krija jógy zasvětil v roce 1861[1] a pověřil jej, aby tuto jógovou vědu, po staletí střeženou jógovými zasvěcenci, znovuoživil a zpřístupnil lidem.

Šjamačaran Láhirí Mahášaj
Rodné jméno	Šjamačaran Láhirí
Narození	30. září 1828 Ghurni, Západní Bengálsko
Úmrtí	26. září 1895 Váránasí, Indie
Národnost	indická
Země	Západní Bengálsko, Indie
Alma mater	Government Sanskrit College
Povolání	jogín, filozof, spisovatel, duchovní učitel, guru
Nábož. vyznání	hinduismus
Web	http://www.lahiri-mahasaya.org/
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mezi indickými světci byl Láhirí Mahášaj výjimečný tím, že byl hospodářem: oženil se, měl děti, živil rodinu, pracoval jako vládní účetní, a nežil v žádném ášramu či chrámu, nýbrž se svou rodinou. Krija jógu šířil zcela přirozeně a volně ze svého domu ve Váránasí a zřídkakdy vyjádřil podporu jakékoli organizaci; jeho zbožný život a jogínské schopnosti však k němu přitahovaly následovníky jako magnet. Stal se guruem mnoha pokročilých krijajógových žáků, jako byli například Paňčanan Bhattáčárja či Svámí Šrí Juktéšvar.[1] Mezi tehdejšími jogíny a hinduistickými vzdělanci se Láhirí Mahášaj těšil značné úctě, a ideál „jogína–hospodáře“, jenž svým výjimečným životním stylem ztělesňoval,[2] je dodnes pro tisíce lidí velkou duchovní inspirací.

Na Západě vešel ve známost především díky knize Životopis jogína (Autobiography of a Yogi), která vyšla v roce 1946.[3] Její autor, Paramahansa Jógánanda, se v ní zmiňuje o Mahášajově „kristovském životě“ a nazývá ho Jógavatárem neboli „Inkarnací jógy“,[2] neboť to byl právě Láhirí Mahášaj, kdo byl předurčen k tomu, aby předal světu principy Krija jógy. V knize se píše, že byl svědomitým guruem a svým žákům dobře rozuměl; pečlivě je vedl podle jejich vlastních přirozených dispozic. Při předávání Krija jógy zdůrazňoval její praktičnost a nechával svým žákům naprostou volnost v tom, jaké se věnují náboženské praxi, respektujíce prostředí, z něhož pocházejí. Odvážně přijímal za žáky i ne-hinduisty a ty, kteří byli v rámci indického kastovního systému sociálně vyloučeni, přestože on sám byl z vysoké bráhmanské kasty.

V Životopisu jogína se také píše o řadě zázraků, které se v životě Láhirího Mahášaje odehrály; například, jak Bábadží zhmotnil v horách zářící palác, aby v něm Láhirího zasvětil do Krija jógy, či jak Láhirí vzkřísil jednoho ze svých učedníků z mrtvých. Penzi strávil ve svém domě ve Váránasí, v místnosti, z níž málokdy vycházel, a kde také přijímal své žáky a hosty. Často zůstával v mnohahodinovém meditativním stavu, aniž by potřeboval spát. Jeho žáci a potulní sádhuové ho navštěvovali ve dne i v noci.[2] Svámí Trailanga, slavný světec z Váránasí, vzdal Láhirímu Mahášajovi hold těmito slovy: „Láhirí Mahášaj je jako božské kotě, zůstávající tam, kam je umístila Vesmírná Matka. Hraje poslušně roli světského člověka, ale přitom dosáhl onoho dokonalého sebeuskutečnění, pro které jsem se já vzdal i své bederní roušky.“[2]