Květní diagram

Květní diagram je obrázek znázorňující strukturu květu. Zobrazuje počet květních částí, jejich rozmístění a srůsty. Různé typy květních orgánů bývají zastoupeny určitými značkami. Květní diagramy mohou pomoci s určováním krytosemenných rostlin či přiblížit jejich evoluční vztahy. Poprvé se objevily na konci 19. století, za jejich průkopníka je považován A. W. Eichler.[1]

Květní diagram drchničky rolní.[1] Kolečko znázorňuje polohu stonku, z něhož květ vyrůstá. Zelený srpek vespod je listen. Kalich (zelené srpky) sestává z pěti volných kališních lístků; korunních lístků (červené srpky) je pět a jsou navzájem srostlé. Tyčinky stojí před korunními lístky a jsou s nimi spojeny chlupatými nitkami. Semeník je svrchní, placentace je centrální a vajíčka jsou atropická.

Historie

V průběhu 19. století se objevily dva rozdílné způsoby popisu květu: textové květní vzorce a grafické květní diagramy.[2] Květní diagramy bývají připisovány A. W. Eichlerovi, jeho rozsáhlá monografie Blüthendiagramme[3][4] (1875, 1878) dodnes zůstává cenným zdrojem informací o morfologii květu. Eichler inspiroval pozdější generace vědců, diagramy obsahovala například kniha Types of Floral Mechanism[5] od Churche (1908). Objevily se i v různých učebnicích, např. Organogenesis of Flowers[6] od Sattlera (1973), Botanische Bestimmungsübungen[7] od Stützela (2006) či Plant Systematics[8] od Simpsona (2010). Publikace Floral Diagrams[1] (2010) Ronseho De Craena následovala Eichlerův přístup, ovšem s využitím systému APG II.[pozn 1]

Charakteristika a užití

Květní diagram je schematické zobrazení řezu mladým květem.[1] Může také být definován jako „projekce květu kolmá k jeho ose“.[3] Obvykle zobrazuje počet květních částí a souvisejících orgánů,[pozn 2] jejich velikost, vzájemné postavení a srůsty. Různé orgány jsou zobrazené určitými symboly, ty mohou být jednotné pro určitý typ orgánu, nebo mohou do jisté míry následovat konkrétní morfologii. Diagram také může obsahovat symboly, které neznázorňují určitou strukturu, ale nesou dodatečné informace (např. poloha roviny souměrnosti).

Neexistuje shoda v tom, jak květní diagramy zakreslovat. Například záleží na autorovi, zda schéma květu načrtne jen zběžně, nebo zda do diagramu zahrne i různé mikroskopické detaily.

Diagramy mohou popsat ontogenezi květu, či mohou vyjasnit evoluční vztahy. Zobecněným květním diagramem je možné vystihnout typickou strukturu květu určitého vyššího taxonu.[1]:s.37 Květními diagramy je také možné zobrazovat (části) květenství.

V dobře zhotoveném diagramu může být obsaženo mnoho podstatných informací. Může být užitečný pro určení rostliny či porovnávání taxonů krytosemenných rostlin. Paleontologové mohou pomocí diagramů rekonstruovat fosilní květy. Diagramy najdou využití i při výuce.[1]xiii

Vztah rostlinného materiálu (Campanula medium) a květního diagramu. Černá přerušovaná čára znázorňuje rovinu řezu. 1 – poloha mateřského stonku; 2 – řez postranním květem; 3 – listenec; 4 – listen, v jehož úžlabí květ vyrůstá.

Orientace diagramu

Diagramy bývají ztvárněny tak, že listen, který se nachází před květem, je zakreslen dole. Nahoře se pak nachází kolečko odpovídající poloze mateřského stonku u postranního (laterálního) květu.[9]:s.12 Při zobrazení terminálního květu není listen přítomen, a tak ho není možné ani zakreslit. Pokud květ předcházejí listence, zakreslují se obvykle na strany diagramu.

Symboly užívané v diagramech

Mezi různými autory se liší jak informace obsažené v diagramech, tak jejich podoba. Jen některé publikace obsahují přehled užitých značek.

Listeny a listence, mateřský stonek

Listeny a listence bývají zobrazované jako srpky. Ve Floral Diagrams Ronseho De Craena jsou vždy vyplněny černě a na vnější straně mají malý zobáček, aby je šlo odlišit od okvětí. V Eichlerových Blüthendiagramme se jejich podoba mezi diagramy mění.

Ronse De CraeneEichler
nejednotné

Poloha mateřského stonku je ve Floral Diagrams vyvedena jako černé kolečko. Pokud je zobrazované květenství, je jeho vřeteno (hlavní stonek) popsáno proškrtlým kolečkem. U Eichlera symbolika opět mezi diagramy kolísá.

Ronse De CraeneEichler
mateřský stonek květu nejednotné
vřeteno květenství

Okvětí

Květní obaly bývají také zakreslené jako srpky. Každému typu může být přiřazené jiné zbarvení. V publikaci Blüthendiagramme jsou okvětní lístky obvykle bílé s černým obrysem, kališní lístky jsou vyšrafované a korunní lístky černé. V českých učebnicích výplň odpovídá Eichlerovi. Ronse De Craene naznačuje, že někdy je části okvětí nemožné přesně rozřadit do určitého typu, a tak zobrazuje zelené části černě a zbarvené části bíle s černým obrysem. Diagram může velmi přehledně vystihnout estivaci (neboli prefloraci), vzájemné překrývání lístků v poupěti, které může být důležitým diagnostickým znakem.

Ronse De CraeneEichler
pro kališní lístky a zelené korunní lístky

pro korunní lístky či barevné kališní/okvětní lístky

 pro okvětní lístky

pro kališní lístky pro korunní lístky

Soubor tyčinek

Tyčinky bývají znázorněny jako řez prašníky. Pokud je v květu mnoho tyčinek, může se zakreslený tvar zjednodušit na kolečko. Staminodia (patyčinky) mají v publikaci Floral Diagrams uvnitř černou tečku, případně jsou černě vyplněná. Eichler staminodia také vybarvuje černě.

Ronse De CraeneEichler
tyčinka nebo
staminodium nebo

Soubor pestíků

Pestík bývá vykreslen jako řez semeníkem. Poloha semeníku je v případě Floral Diagrams popsána malými trojúhelníčky. Ronse De Craene do diagramů zahrnuje i morfologii vajíček a zobrazuje bíle polohu blizen. Eichler polohu semeníku nepopisuje. V českých učebnicích je poloha semeníku vystižena výplní gynecea: bílá výplň značí semeník svrchní, černá pak semeník spodní.

Ronse De CraeneEichler
svrchní semeník
spodní semeník
polospodní semeník

Nektária

Ve Floral Diagrams jsou nektária (medníky) vyplněna šedě, Eichler je vyšrafovává.

Další

Srůsty mohou být zobrazeny plnými čarami mezi jednotlivými orgány. Ztracené orgány může vyznačovat hvězdička (✶), ztracené části okvětí nebo listeny/listence mohou být vykreslené s čárkovaným okrajem. Velká šipka může popsat orientaci roviny symetrie. Resupinace může být popsána zakulacenou šipkou. Květní části mohou být očíslované, aby se vystihlo pořadí jejich vzniku.

Květní diagramy a květní vzorce

Každý z těchto dvou způsobů popisu květu v něčem vyniká. Květní diagramy dokážou zobrazit velikost a vzájemné postavení orgánů. Květní vzorce naopak lépe dokážou podávat obecnější informace (např. je jimi možné lépe shrnout stavbu květu určitého vyššího taxonu). Prenner a kol. vzorce diagramy vnímají jako metody, které se navzájem doplňují. Tvrdí, že při společném užití tvoří „identifikační sadu“ květu[2]:s.248. Tyto dvě metody je výhodné užívat společně i podle Ronseho De Craena.[1]xiii

Příklady
Partial inflorescence of Theobroma cacao
Floral diagram of Pyrus communis
Část květenství kakaovníku pravého (Theobroma cacao) podle Ronseho De Craena.
Květní vzorec: ✶ K5 C5 A(5°+5²) G(5)		Květní diagram hrušně (Pyrus communis) podle Eichlera.
Květní vzorec: ✶ K(5) C5 A10+5+5 Ğ(4)

Vizte také

Poznámky
  1. Systém APG II byl aktuální v době psaní knihy, současná nejnovější verze tohoto systému je APG III.
  2. Může také zobrazovat orgány, které nejsou vlastní součástí květu, ale mohou s ním úzce souviset, např. listeny a listence.

Reference
  1. RONSE DE CRAENE, Louis P. Floral Diagrams: An Aid to Understanding Flower Morphology and Evolution. Cambridge: Cambridge University Press, 2010-02-04. Dostupné online. ISBN 978-0-521-49346-8. (anglicky)
  2. PRENNER, Gerhard; RICHARD M. BATEMAN; PAULA J. RUDALL. Floral formulae updated for routine inclusion in formal taxonomic descriptions. Taxon. February 2010, s. 241–250. Dostupné online. ISSN 0040-0262. (anglicky)
  3. EICHLER, August Wilhelm. Blüthendiagramme, erster Theil: Enthaltend Einleitung, Gymnospermen, Monocotylen und sympetale Dicotylen. Leipzig: Wilhelm Engelmann, 1875. Dostupné online. (anglicky)
  4. EICHLER, August Wilhelm. Blüthendiagramme, zweiter Theil: Enthaltend die apetalen und choripetalen Dicotylen. Leipzig: Wilhelm Engelmann, 1878. Dostupné online. (anglicky)
  5. CHURCH, Arthur Harry. Types of floral mechanism; a selection of diagrams and descriptions of common flowers arranged as an introduction to the systematic study of angiosperms. Oxford: Clarendon Press, 1908. (anglicky)
  6. SATTLER, Rolf. Organogenesis of flowers; a photographic text-atlas. Toronto, Buffalo: University of Toronto Press, 1973. ISBN 0-8020-1864-5. (anglicky)
  7. STÜTZEL, Thomas. Botanische Bestimmungsübungen: Praktische Einführung in die Pflanzenbestimmung. 2nd. vyd. Stuttgart (Hohenheim): UTB, Stuttgart, 2006. ISBN 9783825282202. (anglicky)
  8. SIMPSON, Michael George. Plant Systematics. Oxford (Great Britain): Academic Press, 2010. ISBN 978-0-12-374380-0. (anglicky)
  9. WEBERLING, Focko. Morphology of Flowers and Inflorescences. Cambridge: Cambridge University Press, 1992. ISBN 9780521438322. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.