Krymská lidová republika

Krymští Tataři nebyli zcela dominantní silou na poloostrově, co se týče počtu obyvatel, ale jednalo se o politicky a společensky nejaktivněji skupinu. Nezávislost vyhlásil krymskotatarský Kurultaj po převzetí moci bolševiky v Rusku po Říjnové revoluci v roce 1917. Samotný vznik se datuje přesně na 13. prosinec 1917. Kurultaj vydal krymskotatarskou ústavu, která svolala ústavodárné shromáždění pro Krym, a nechal vytvořit prozatímní vládu. Ostře se postavil proti bolševikům.

Pokus o vytvoření státu byl rychle potlačen bolševiky ovládanou Černomořskou flotou. Již 16. prosince obsadili bolševici Sevastopol, rozpustili místní tatarské orgány a správa města byla předána Revolučnímu komitétu. Tataři jako odpověď vytvořili Spojené krymské velitelství, které mělo pod sebou dva jezdecké a jeden pěší pluk krymských Tatarů. Po připojení několika ukrajinských a ruských vojenských formací stoupl početní stav vojska na jeden tisíc. Následně probíhaly bojové střety po celý leden 1918. Dne 14. ledna se podařilo bolševikům dobít Simferopol a zajmout bývalého prezidenta Nomana Çelebicihana. Do konce ledna měli bolševici v rukou celý Krym. Tatarské vojenské jednotky se stáhly do hor a několika vůdcům se podařilo utéct do exilu, a to především na území ovládané Ukrajinskou lidovou republikou.

Mezi nejvýznamnější představitele zaniklé republiky patřili Noman Çelebicihan (spisovatel a první prezident, popraven bolševiky v roce 1918); Cafer Seydahmet Kırımer (ministr zahraničí, zemřel v exilu v roce 1960) a Seitcelil Hattat (ministr financí, zemřel v roce 1938 v gulagu).