Kryštof Guarinoni Fontanus

Kryštof Guarinoni, též Cristoforo Guarinoni Fontanus nebo Christophorus Guarinonius Eques Fontanus (1540–1601) byl italský šlechtic, lékař a přírodovědec, s pracovními počátky na dvoře vévodů rodu Della Rovere v Urbinu a diplomatickými styky s vévody z Mantovy, lékař, filozof a dvořan římského císaře Rudolfa II.[1] a strýc učence Hippolyta Guarinoniho

Kryštof Guarinoni
Cristoforo Guarinonius Fontanus
Portrétní rytina od Aegidia Sadelera
Narození1540
Trento
Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí1601
Praha
Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbeníKatedrála sv. Víta, Praha
BydlištěTrento, Urbino, Praha
Národnostitalská
VzděláníUniverzita v Padově
Povolánílékař, filozof
ZaměstnavateléDella Rovere a Rudolf II.
TitulDr. med.
Obdobírenesance
RodičeNikolaus Guarinoni (otec)
PříbuzníBartolommeo Guarinoni (bratr)
Hippolyt Guarinoni (synovec)
Citát
"Quo tot emensa labores".
"Non Aluit Minus Extulit Aura"
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Guarinoni se narodil jako syn zlatníka Nikolause Guarinoniho v Tridentu. Studoval filozofii, přírodní vědy a medicínu na univerzitě v Padově[2]

Začínal jako dvorní lékař vévody Francesca Marii II. della Rovere v Urbinu. krátce působil také ve Veroně, Mantově a v Tridentu, podobně jako jeho bratr Bartolommeo a synovec Hyppolit. Mezi léty 1585-1612 je doložen jako jeden z lékařů císaře Rudolfa II. v Praze, kde také jeho bratr Bartolomeo Guarinoni (1534–1616) provozoval medicínu, filozofii a alchymii.[3] Za své zásluhy byl povýšen do rytířského stavu s titulem Fontanus.

V Praze si založil vlastní lékařskou školu, zvanou Academia medica. Při cestě do Říma byl čestně přijat papežem Klementem VIII., který jej chtěl zaměstnat, ale Guarinoni se vrátil do Prahy, kde zemřel. Byl pohřben v katedrále sv. Víta. Na pilíři proti chórové kapli sv. Jana Křtitele se dochoval jeho mramorový náhrobní kámen.[4]

Dílo

Napsal tři knihy o aristotelské přírodní historii, filozofii a medicíně, které všechna vyšly posmrtně ve Frankfurtu nad Mohanem do jednoho roku od jeho smrti, a šest pojednání.

Knihy
  • Disputatio de Methodo doctrinarum ad mentem Aristotelis
  • Sententiarum Aristotelis de anima seu mente humana disputatio
  • Commentaria in primum librum Aristotelis De historia animalium

Ostatní
  • Sermones quatuor de natura humana
  • De intellectu agente
  • Explicatio locorum apud Aristotelem de animarum immortalitate
  • De generatione viventiumetiam naecentium ex putredine
  • De methodo disciplinarum
  • De principio venarum (O původu žil)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Christopher Guarinonius Fontanus na anglické Wikipedii. (zčásti)

  1. Georgius Matthias, Conspectus historiae medicorum chronologicus. Göttingen, 1761, s. 413.
  2. Stefano Perfetti, Aristotle's Zoology and Its Renaissance Commentators, 1521-1601. Leuven 2000, s. 215.
  3. R. J. W. Evans, Rudolf II and His World. Thames and Hudson London, 1997, s. 203-204.
  4. Václav Michal Pešinaː Stručné popsání Pražského hlavního chrámu Svatého Víta, jakožto hrobovního kostela sv. Jana Nepomuckého. Praha 1868, s. 13

Literatura
  • Divišová Bohdana: Emperor personal physician Christophoro Guarinoni (1534-1604), his colleagues and eminent patients. In: Časopis lékařů českých, roč. 153, č. 1, 1.1.2014, s. 31–35.


Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.