Krizová pomoc

Krizová pomoc je psychologická a sociální pomoc člověku, který se ocitl v krizové situaci, kterou nedokáže vyřešit vlastními silami.[1] Krizovou pomoc lze definovat jako vstup prostředníka mezi jedince a jeho krizi.[2] Pojem krize označuje ohrožující situace, které jsou nezbytné k životnímu posunu. Jedná se o situace, které jsou naléhavé, ale i minimální úsilí může jedinci přinést maximální efekt a posílení do budoucna.[3] Krize je prověřování vlastních schopností jedince zvládat krizi, ale i prověřování jeho sociálního okolí a také institucí, které pomáhají jedinci v krizi.[4]

Cílová skupina klientů

Krizová pomoc je dle zákona o sociálních službách poskytována následujícím osobám:

  1. osobám, které jsou ohroženy krizovou sociální situací,
  2. osobám, které mají životní návyky a způsoby života, který vede ke konfliktu se společností,
  3. osobám, které žijí v sociálně znevýhodňujícím prostředí,
  4. osobám, jejichž práva a oprávněné zájmy jsou ohroženy trestnou činností jiné fyzické osoby.[5]

Formy krizové pomoci

Pomoc v krizi můžeme rozdělit na formální pomoc a neformální pomoc.

Neformální pomoc

Neformální pomoc označujeme jako jedincovy schopnosti zvládat krizi či podporu jeho okolí.[4] Důležitou součástí neformální pomoci v krizi je sociální opora.[6] Neformální pomoc dělíme na svépomoc a vzájemnou pomoc.

  • Svépomoc souvisí především s adaptací jedince (tzv. připravenost na to, co jedince čeká) a funkce obranných mechanismů a schopnosti zvládat náročné životní situace.[4]
  • Vzájemnou pomocí se vyznačuje pomoc blízkého okolí (rodiny, přátel), které je schopno jedinci v krizi nabídnout emocionální podporu, rady a informace.[7]

Formální pomoc

Formální pomoc neboli krizová intervence je označována jako forma pomoci lidem v krizi.[4] Jedná se o odbornou metodu, která cíleně pomocí vhodných postupů reaguje na potřeby lidí za účelem zlepšení, odvrácení nebo překonání jejich nepříznivé situace, kterou jedinec prožívá jako nepříznivou, ohrožující a zátěžovou. Krizová intervence se snaží o redukci nebezpečí, snížení rizika prohlubování nepříznivé situace, podporu jedince a jeho kompetencí v řešení problémů.[8][2][9]

Formy poskytování formální krizové intervence

Odbornou krizovou intervenci můžeme rozdělit na prezenční a distanční[4] neboli na krizovou intervenci tváří v tvář a telefonickou krizovou intervenci.[2] Sociální služba krizové pomoci je poskytována formou terénní, ambulantní nebo pobytové služby, poskytuje se bezúplatně.[5]

Prezenční forma pomoci
  • Prezenční forma pomoci neboli forma tváří v tvář nabízí terénní, ambulantní nebo pobytovou službu.

1.1.  Terénní služby fungují na základě přenesení procesu krizové intervence na místo, kde se klient nachází, což může být například domov, škola, nemocnice, ulice či místo, kde došlo ke katastrofě.[4]

1.2.  Ambulantní služby jsou definovány jako služby, za kterými jedinec v krizi dochází do zařízení (krizová centra). Klienti mohou zařízení navštívit sami nebo na doporučení jiné instituce (policie, pracovník sociálních služeb, linka důvěry). [4]

1.3.  Pobytovými službami se rozumí krátkodobé umístění klienta na tzv. „krizové lůžko“ v krizovém centru. K tomuto dochází pouze tehdy, kdy klientova situace neumožňuje setrvání v domácím prostředí. Jedná se zejména o týrané ženy a děti a klienty se sebevražednými sklony.[2]

Distanční forma pomoci
  • Do distanční formy spadá především telefonický nebo internetový kontakt s klientem.
  • Telefonická pomoc zajišťuje klientům pomoc a podporu skrze telefon a zajišťují ji především linky důvěry, které mohou být úzce specializovány na nějakou cílovou skupinu jako je například Gay linka první pomoci, Linka armády ČR, Linka bezpečí (linka důvěry pro děti a mládež).[4]
  • Telefonická krizová pomoc je terénní služba poskytovaná na přechodnou dobu osobám, které se nacházejí v situaci ohrožení zdraví nebo života či jsou v jiné obtížné situaci, kterou přechodně nemohou řešit vlastními silami. Tato služba nabízí:
  1. telefonickou krizovou pomoc,
  2. pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.[5]

Vymezení sociální služby

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách definuje sociální službu krizovou pomoc jako pomoc osobám, které se nacházejí v nepříznivé sociální situaci, v ohrožení života nebo zdraví, kdy nemohou tuto nepříznivou sociální situaci překonat vlastními silami.[10][5]

Sociální služba krizová pomoc patří mezi služby sociální prevence. Tyto služby napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení tím, že se snaží o překonání nepříznivé situace klientů. Tím také chrání společnost před šířením a vznikem nežádoucích společenských jevů.[5]

Literatura
  • MATOUŠEK, Oldřich, Pavla KODYMOVÁ a Jana KOLÁČKOVÁ (eds.). Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Vyd. 2. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-818-0.
  • MATOUŠEK, Oldřich, KŘIŠŤAN, Alois (ed.). Encyklopedie sociální práce. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0366-7.
  • MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003. 380 s. ISBN 80-7178-548-2.
  • MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby: legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. 2. vyd. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-262-0041-3.
  • MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003. 287 s. ISBN 80-7178-549-0.
  • BAŠTECKÁ, Bohumila (ed.). Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-470-0.
  • VODÁČKOVÁ, Daniela. Krizová intervence. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-696-9.

Reference
  1. MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 288 s. ISBN 80-7178-549-0.
  2. HANUŠ, PETR, 1972-. Krizová intervence. Praha: Vzdělávací Institut ochrany dětí 24 s. Dostupné online. ISBN 80-86991-84-9, ISBN 978-80-86991-84-9. OCLC 85719670
  3. CIMRMANNOVÁ, Tereza. Pedagog jako odborník prvního kontaktu v situaci krize žáka. Studia paedagogica. 2009-08-24, roč. 14, čís. 2, s. 41–50. Dostupné online [cit. 2021-01-04]. ISSN 2336-4521. (česky)
  4. KVĚTENSKÁ, Daniela. Krizová intervence v kontextu sociální práce [online]. Hradec Králové: Gaudeamus, 2014 [cit. 2021-01-04]. Dostupné online.
  5. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále také jen "zákon o sociálních službách"), § 60. [cit. 2016-05-30]. Dostupné online.
  6. FORETNÍKOVÁ, Kateřina. Sociální pedagog jako pracovník krizové pomoci a intervence [online]. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra sociální pedagogiky, 2009 [cit. 2021-01-04]. Dostupné online.
  7. ŠPATENKOVÁ, NADĚŽDA, 1973-. Krize : psychologický a sociologický fenomén. Vyd. 1. vyd. Praha: Grada 129 s. Dostupné online. ISBN 80-247-0888-4, ISBN 978-80-247-0888-1. OCLC 85112629
  8. VODÁČKOVÁ, Daniela. Krizová intervence. Praha: Portál, 2002. 542 s. ISBN 80-7178-214-9. S. 27–45.
  9. Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. Příprava vydání Bohumila Baštecká. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-470-0. S. 147–157.
  10. MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby: legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-262-0041-3.

Externí odkazy
  • Seznam krizových center v České republice na stránkách Skaut.cz[nedostupný zdroj]
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.