Kršna

Kršna nebo též Krišna[2] (dévanágarí कृष्ण kṛṣṇa, doslova „černý“, „tmavý“, nebo "všepřitažlivý") je podle védské tradice Nejvyšší Bůh, ze kterého vše pochází, a který všemu vládne. Někdy je označován za osmého avatára boha Višnua, ale podle Bhágavata Purány je Kršna a Višnu jedna osoba, avšak Višnu má svůj původ v Kršnovi, tzn., že ve skutečnosti Kršna je zdrojem všech avatárů (i Višnua). V knize Bhagavad-gítá Kršna sám o sobě mluví jako o Nejvyšší Osobě, které se nikdo nevyrovná a nikdo ji nepředčí.

Kršna
Socha Kršny s flétnou, chrám Šrí Mariamman v Singapuru.
NarozeníMathura
ChoťRukmini
Bhadra
Lakshmana
Satyabhama
Nagnajiti
DětiPradyumna
Samba
RodičeVasudeva a Devaki
PříbuzníSubhadra a Balarama (sourozenci)
Aniruddha[1] (vnuk)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Během různých věků Kršna sestupuje jako inkarnace (avatár) na tuto planetu Zemi v různých podobách. Ve Své původní podobě Kršny však ze svého sídla sestupuje jednou za 4 320 000 000 let[3]. K Jeho poslednímu sestupu došlo před zhruba 5 243[4] lety v Indii, oblasti známé jako Vradža (Vrindávan).

Dle védské tradice Kršna je Nejvyšší Bůh, prvotní a svrchovaná osoba. Je nejvyšší podobou Absolutna. Ten, kdo zná Kršnu, spočívá podle Véd na nejvyšší úrovni poznání Absolutní Pravdy. Ačkoli se Kršna zjevil v tomto světě před zhruba 5 000 lety jako pasáček a později vystupoval jako král Jaduovské dynastie a přítel Pánduových synů, svým jednáním a neobyčejnými činy vždy dokazoval, že je Bůh.

Védy říkají, že Kršna je původcem všech bytostí a my jsme jeho věčné nepatrné nedílné části. Všechny bytosti jsou omezené, zatímco Kršna je neomezený, stejně jako všechny jeho vznešené vlastnosti. Zábavy a činnosti Kršny představují dokonalost stejně jako krásu, slávu, poznání, moc, bohatství a odříkání. Bůh je nejpřitažlivější a je také zdrojem veškeré krásy, proto se jmenuje Kršna, což znamená „ten, kdo je přitažlivý pro všechny“.

Slovo „Kršna“ také označuje nejvyšší radost a všechna zjevená písma potvrzují, že Nejvyšší Pán je zdrojem veškeré radosti. Individuální bytosti oplývají vědomím stejně jako Pán a touží po štěstí.

Kršnovy činnosti na Zemi

Informace o Kršnových zábavách, které převedl na této Zemi, je možné čerpat z několika různých zdrojů. Předně jsou to Purány, hlavně Bhágavata Purána (Šrímad Bhágavatam) a Brahma Vaivarta Purána, kde se nachází nejpodstatnější informace z jeho dětství, a pak hlavně Bhagavad-gítá a Mahábhárata, kde je možné se dočíst o Kršnově duchovním učení. Jeho zábavy jsou velkolepé a ohromující a jednoznačně z nich lze usoudit, že se jedná o zábavy Samotného Boha. Na druhou stranu však Kršna například kradl i lhal, měl 16 108 manželek, často vyváděl různé „necudné“ žerty a přitom byl i velice duchovní bytostí, která učí jak překonat utrpení světského života. Tradice bhakti však všechny tyto záležitosti vysvětlují tak, že se jedná o tzv. lílu, Jeho božskou zábavu se svou vlastní logikou.

Kršna hrající na flétnu, ilustrace k Mahábháratě

Všechny inkarnace Boha (avatárové) měly za úkol nějakým způsobem spasit svět.[5] Kršna měl (mimo jiné) zabít zlého krále Kamsu, který sužoval území Vradži (kraj v okolí města Mathury) a také přinést lidstvu možnost dosáhnout vysvobození (mókša) a lásku k Němu (préma) díky láskyplnému uctívání (bhakti). Narodil se Dévakí a Vasudévovi, kteří byli příslušníky vládnoucího rodu v Mathuře. Stalo se to podle tradice v roce 3228 př. n. l. Jenže zlý král Kamsa (bratr Dévakí) se dozvěděl, že právě jim se má narodit ten, kdo ho posléze zabije. Proto je uvěznil a dohlížel na to, aby byly zabity všechny děti, které se jim narodí. Díky zásahu Jógamáji, (Krišnovy duchovní energie),[6] se zachránili sedmý syn Balaráma a osmý Kršna, kteří poté vyrůstali u Jašódy a Nandy v pastevecké vesnici Gókule nedaleko města Mathury.

Během dětství tropil malý Kršna všelijaké lumpárny (známé jsou jeho příhody, kdy kradl máslo (proto se mu říká Mákhanatáskara či Makhančór, „zloděj másla“) a pásl krávy (proto je nazýván Gópála nebo Góvinda, „pasáček krav“ a „ten, který těší zemi, krávy a smysly“ ). Kamsa pravidelně vysílal různé zabijáky a démony, aby ho zneškodnili, ale Kršna se s nimi vždy bez problémů vypořádal a všechny je zabil, přestože vypadal jako malé dítě.

Podstatnou událostí také bylo, když Kršna přesvědčil místní vesničany, obyvatelé Vrindávanu (vesnice, kde žili), že by už neměli obětovat polobohu Indrovi, ale spíše místnímu posvátnému kopci Góvardhan. Kršna se pak projevil jako totožný s tímto kopcem (Góvardhananátha, „pán Góvardhanu“, dle tradice bylo později na tomto kopci nalezeno zpodobení (múrti) Kršny.). To ovšem Indru velice rozzlobilo a spustil strašlivou průtrž mračen. Kršna vesničany i všechen dobytek zachránil tím, že na levém malíčku zvedl celý tento kopec jako deštník a všichni se pod ním schovali. Po sedmi dnech Indra poznal, že Kršna je mocnější a je zdrojem jeho vlastní síly a přišel se mu omluvit.

Při oslavě vítězství nad Indrou se Kršna expandoval do mnoha podob, protože s ním chtěly tančit všechny pastýřky.

Nakonec Kršna zabil i krále Kamsu se všemi jeho nohsledy, čímž opět nastal v kraji blahobyt.

Další významnou událostí byla bitva na poli Kuruů (Kurukšétra), kde byl přítomen jako vozataj Ardžuny. Ardžuna se zděsil, že v nepřátelském vojsku vidí velké množství příbuzných a začal přemýšlet nad tím, jestli má bojovat a jaký to má vůbec význam. Kršna mu tedy začal vysvětlovat duchovní učení. Tento rozhovor je obsažen v asi nejslavnější knize hinduismu, Bhagavadgítě, součásti Mahábharaty.

V boji s Kuruovci, který je popisován v Mahábháratě, Kršna dopomůže Pánduovcům k vítězství, i když sám v boji nepozvedne zbraň, a to tak, že jim prozrazuje slabiny nepřítele.

Za zmínku též stojí Kršnův vztah k ženám. Už od mládí byl idolem všech pastýřek (gópí) v celém kraji Vradža. Jeho hry s nimi se staly oblíbeným uměleckým námětem. Z nich nejmilejší mu je Rádha, se kterou se ale oficiálně neoženil. Jeho hlavní manželkou byla později Rukminí. Mimo to se oženil ještě se sedmi princeznami a 16 100 dalších vysvobodil z vězení, a poté je také přijal za manželky. „Se všemi žil tak šťastně, že si každá z nich myslela, že je jeho jedinou ženou.“[7] S každou z nich měl deset synů.

Kršnovo postavení

Předchozí odstavce popisovaly osobu Kršny především s ohledem na Jeho zábavy, a proto by se téměř mohlo zdát, že na jeho osobě není nic moc Božského, i když z Jeho zábav je zřejmé, že se nejedná o lidskou bytost. Kršna nemá nic společného s kvalitami tohoto světa. Přesto, že se zjevil na tomto světě, je stále Bohem, kterého se „světskost“ a hmota nijak nedotýká. Kršnu a příběhy s ním spojené přijímá mnoho hinduistických filozofických a teologických tradic. I když se někdy liší ve výkladu, některé zásadní rysy sdílejí všechny.

Kršna sám Sebe popisuje v Bhagavad-gítě, kde mimo jiné říká:

Bg. 10.40-42

„Ó mocný přemožiteli nepřátel (Ardžuno), Mé božské projevy nemají konce. To, co jsem ti popsal, je pouze náznak Mého nekonečného bohatství.
Věz, že všechny vznešené, krásné a působivé výtvory povstávají z pouhého zlomku Mé nádhery.
K čemu ti však, Ardžuno, bude všechno toto podrobné poznání? Jedinou svou částí prostupuji celým tímto vesmírem a udržuji ho.“[8]

Bg 9.8

„Celý vesmírný řád podléhá Mé vládě. Podle Mé vůle se vše samočinně znovu a znovu projevuje a podle ní je na konci zase ničeno.'“

Bg. 10.8

„Jsem původem všech světů — jak hmoty, tak duchovní existence. Vše pochází ze Mě. Moudří, kteří to dobře vědí, Mi prokazují oddanou službu a uctívají Mě celým svým srdcem.“'

Bg. 15.18

„Jelikož jsem transcendentální, nad selhávajícími i neselhávajícími, a jelikož jsem největší, jsem oslavován po světě i ve Vedách jako ona Nejvyšší Osoba.“

Vzhled

Kršna bývá většinou zobrazován s tmavě modrou až černou barvou pleti (Kršna znamená „tmavý“ nebo „černý“). Je řečeno, že barva Jeho pleti je šjáma. (černá, nebo tmavěmodrá - barva bouřkového mračna). Mezi jeho hlavní atributy patří flétna a často je zobrazován v přítomnosti krav či Své milované, věčné společnice Rádhárání (Rádhy). Má bohatě zdobené oblečení a množství šperků. Šperk, který nosí na hrudi, se jmenuje Kaustubha a vznikl při „kvedlání“ (či stloukání) oceánu mléka. Jeho malá černá válečná lastura se jmenuje Páňčadžanja (bývá s ní zobrazován většinou na začátku bitvy na poli Kuruů).

Kult
Chrám zasvěcený Kršnovi v Mathuře

Kršna je nesmírně populární. Kršnova obliba se ve velké míře šíří i mimo Indii hlavně díky A. Č. Bhaktivédantovi Svámímu Prabhupádovi, zakladateli-áčárjovi Mezinárodní společnosti pro Vědomí Kršny (ISKCON), hnutí Hare Krišna, který je představitelem učednické posloupnosti pocházející od Kršny zvané Brahma-Madhva-Gaudíja-Vaišnava Sampradája, jejíž příslušníci uctívají Kršnu společně s Rádhou. (Gaudíja Vaišnavismus)

Poutních míst, která se pojí s osobou Kršny, je mnoho. Nejslavnějšími jsou města Mathura s blízkým Vrindávanem a kopcem Góvardhan (někdy též zvaný Girirádž - král mezi kopci) (všechny ve svazovém státě Uttarpradéš), Kurukšétra (ve svazovém státě Harijána) a Purí (ve svazovém státě Urísa).

Kršna v umění

Kršna je velmi oblíbeným námětem duchovních písní a básní (bhadžanů), kterých o Něm vznikl bezpočet. Mezi jednu z nejslavnějších básnických škol, která se věnovala jeho osobě, patří Osm pečetí. Do této školy náleželo osm básníků z Vallabha-sampradáji žijících v 15. - 16. stol. V. Miltner, který jejich poezii překládal do češtiny, ji považuje spíše za „svérázné lidové popěvky, jadrný středověký folklor, jejž k náboženské poezii váže jen teninké pouto metafyziky“.[9]

Velké množství poezie o Kršnovi, Jeho společnici Rádhárání a Jejich zábavách, po sobě zanechala řada gaudíja-vaišnavů. Například šest Gósvámích z Vrindávanu, hlavně Rúpa Gósvámí, který mimo jiné napsal básnické sbírky Stavamála a Padjávalí (další díla např. Vidagdha-mádhava, Udžvala-nílamani a Lalita-mádhava)

Gíta Góvinda básníka Džajadévy (většinou se uvádí, že žil v 11. století) je slavné dílo o dvanácti kapitolách zaměřené na Kršnovu jarní (vasanta) rása lílu (tanec s pasačkami). Toto dílo definuje Rádhu jako nejpřednější z gópí.[10]

V malířském umění jsou nejčastějším motivem Kršnovy hrátky s pasačkami krav. Existují i obrazy zobrazující Kršnu s Rádhou ve velmi intimních chvílích. Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny (Hnutí Hare Krišna) ilustruje své knihy obrázky s motivem Kršny, nebo motivy toho, co se s Kršnou pojí[11] [12]

Jména

Kršna má mnoho jmen. Vzhledem k tomu, že Kršna a Višnu jsou považováni za jednu osobu, mohou tato jména označovat jak Kršnu, tak i Višnua. Tady jsou alespoň některá z nich:

  • Čaturbhudža - "čtyřruký" (Višnu má čtyři ruce, Kršna dvě)
  • Dvárakánátha - "pán města Dváraky"
  • Džanárdana - "ten, jenž přemáhá lidi (nepřátele)"
  • Giridhárí - "ten, jenž drží kopec (Góvardhana)"
  • Gópála - "pastýř"
  • Gópínátha - "pán pastýřek"
  • Góvardhanadhara nebo Góvardhanadhárí - "ten, kdo drží (kopec) Góvardhana"
  • Góvinda - "ten, kdo těší zemi, krávy a smysly"
  • Hršíkéša - „ten jehož vlasy jsou zježeny“ (podle jiného výkladu "pán smyslů")
  • Jadunátha - "pán rodu Jaduovců"
  • Kéšava - "vlasatý, zářící"
  • Mádhava - „potomek Madhuův“ (podle jiného výkladu "hubitel Madhuův")
  • Madhusúdana - "hubitel Madhuův"
  • Madanamóhana - "okouzlující i Madanu (Amora)"
  • Manamóhana - "okouzlující mysl"
  • Móhana - "okouzlující"
  • Nandalála - "Nandův chlapec"
  • Nandanandana - Nandův syn"
  • Navanítaprija - "milovník másla"
  • Rančhóra - "ten, jenž zanechal boje"
  • Šjáma - "tmavý"
  • Váršnéja - "příslušník rodu Vršniů"
  • Vásudéva - "syn Vasudévův"

Reference
  1. Dostupné online.
  2. Oba tyto přepisy jsou správné. Přepis „Kršna“ odpovídá sanskrtu, kde se používá tzv. znělé r (ऋ, ृ). Zatímco „Krišna“ je přepis z moderních indických jazyků, které už znělé r neznají. Aby tedy bylo možné toto jméno vyslovit, tak za r ve většině případů přidávají „i“ nebo méně často „u“.
  3. Čaitanja Čaritámrita, Ádi lílá 3.10
  4. Je vypočítáno, že to bylo v roce 3 228 př. n. l., tzn. před 5 242 lety (k roku 2014).[zdroj?]
  5. Bhagavadgíta 4.8
  6. Bhágavata Purána 10.2.6-8
  7. Gerhard J. Bellinger: Sexualita v náboženstvích světa. Academia, Praha 1998, 1. vydání. ISBN 80-200-0642-7, str. 138.
  8. Bhagavadgíta (př. a úv. J. Filipský & J. Vacek). Odeon, Praha 1976, str. 73 (X. 40-42).
  9. Krišna a Osm pečetí (př. V. Miltner), DharmaGaia, Praha 1994, str. 15.
  10. rádhám adhája hridajé tatjadža vradža sundaríh. Gíta Góvinda 3.1
  11. http://www.krsna-art.com/index.php?p=copys&cid=0
  12. http://www.krishna.com/paintings

Literatura
  • A. C. Bhaktivedanta Swami Prabhupada: Kršna, část první. Bhaktivedanta Bok Trust c1992. ISBN 91-7149-053-1.
  • A. C. Bhaktivedanta Swami Prabhupada: Kršna, část druhá. Bhaktivedanta Bok Trust c1992. ISBN 91-7149-054-X.Bhagavadgíta (př. a úv. J. Filipský & J. Vacek). Odeon, Praha 1976, 1. vydání.
  • A. C. Bhaktivédánta Swami Prabhupada. Bhagavad-gītā taková, jaká je, (druhé vydání). Bhaktivedanta Book Trust, 1991. ISBN 91-7149-405-7. (česky)
  • A. C. Bhaktivédánta Swami Prabhupada. Śrīmad-Bhāgavatam. Bhaktivedanta Book Trust
  • Krišna a Osm pečetí (př. V. Miltner). DharmaGaia, Praha 1994, 1. vydání. ISBN 80-85905-03-5.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.