Vlečné vozy Ringhoffer série 1301–1580 (Praha)

Po první světové válce byla situace v Praze taková, že rozvoj tramvajové sítě probíhal velmi obtížně a pomalu. Ve 20. letech 20. století tak EP hl. m. Prahy rekonstruovaly starší motorové vozy na vlečné, ovšem i tato přestavba probíhala velmi pomalu kvůli nedostatku finančních prostředků. Až roku 1924 bylo dodáno celkem 50 vlečných vozů vyrobených Ringhofferovými závody; šlo o vozy velmi jednoduché konstrukce s celokovovou karoserií. Další vozy stejného typu byly dodávány až do roku 1930. Celkem jich bylo dodáno 415 kusů a dostaly řadu ev. č. 805–1219.[1] Později se od roku 1930 dodávaly vlečné vozy se středním vstupem, které vycházely v podstatě z tramvají typu Peter Witt a odvozených. Lidově se jim říkalo „krasin“ – tento název získaly podle tehdy populárního sovětského ledoborce Krasin, který v roce 1928 zachránil posádku vzducholodi Italia.[2]

Jednalo se o obousměrný dvounápravový vlečný vůz se středním, téměř nízkopodlažním vstupem a dvěma krajními oddíly pro cestující. Konstrukce vozu vycházela z tzv. dvojčitých motorových vozů (č. 3001–3004) a byla celouzavřeného provedení. První vozy měly ještě nýtovaný rám. Vnitřek vozu byl obložen dřevem, lavice uvnitř byly podélné. Celý vnitřní prostor byl řešen jako trojdílný. Dva krajní oddíly byly uzavíratelné posuvnými dveřmi, střední oddíl byl nástupní. Provozní solenoidová brzda byla napájena proudem z motorového vozu, ruční brzda byla vřetenová. „Krasiny“ byly používány v soupravách s jednosměrnými motorovými vozy „ponorka“ (č. 3005–3068) a „mevro“ (č. 3069–3098).

V letech 1930–1946 bylo vyrobeno celkem 280 vozů tohoto typu.

Současný stát	Město	Článek	Výrobce	Roky dodávek	Počet vozů	Evidenční čísla při dodání	Poznámky	Zdroj
Česko Česko	Praha	článek	Ringhoffer	1930	10	1301–1310		[3]
				1931	40	1311–1350
				1932	40	1351–1390	vozy 1389 a 1390 elektricky svařovaný rám
				1933	30	1391–1420
				1937	20	1421–1440
				1938	40	1441–1480
				1940	40	1481–1520
				1942	30	1521–1550
				1946	30	1551–1580

Během svého provozu nebyly „krasiny“ nijak zvlášť upravovány. Výjimkou byly tři vozy (č. 1465, 1537 a 1515), které byly v letech 1961 až 1964 zcela přestavěny. Tato rekonstrukce spočívala v jejich zjednosměrnění, odstranění oddílů a ve zřízení dvojice elektricky otvíratelných dveří v pravé bočnici. Bylo též zřízeno stanoviště průvodčího. Uvnitř vozu byly podélné čalouněné lavice. Nově obdržely evidenční čísla 1581, 1582 a 1583 (v tomto pořadí).[4] Tyto vozy byly přednostně určeny za upravené motorové vozy „mevro“, popřípadě „ponorka“, které měly namontovány další dvě kabelové zásuvky. Původní kabel pro napájení solenoidové brzdy zůstal, dále byl doplněn kabel pro elektrické osvětlení (světelná tyč zanikla) a topení. Další kabel byl nízkonapěťový pro ovládání dveří a signalizaci. Vzhledem k vyřazení motorových vozů „ponorka“ a „mevro“ v letech 1966 a 1967 a masivnímu nástupu tramvají Tatra T3 byla rekonstrukce dalších vleků zastavena jako neperspektivní. Vlečné vozy „krasiny“ uzavíraly v květnu 1974 společně s obousměrnými motorovými vozy historii pražských dvounápravových tramvají. Ostatní vlečné a motorové vozy již byly v té době vyřazené.

Do současnosti se dochovaly vozy č. 1314, 1523 a 1580, jež jsou umístěny v Muzeu městské hromadné dopravy v Praze. Posledním zachovaným „krasinem“ v pražském Muzeu MHD je přestavěný jednosměrný vůz č. 1583. Dopravní podnik hl. m. Prahy také vlastní vozy č. 1304, 1419, 1522, 1530 a 1562, které využívá na historické lince 41 (dříve 91) či pro objednané a komerční jízdy.[5] Ve sbírce vozidel MHD Technického muzea v Brně se nachází „krasin“ č. 1404.[6]