Královna Kristýna

Strindbergova dramata s historickou tematikou, která sepsal zejména v letech 1899–1903, se věnují slavným osobnostem švédských dějin.[1] Veřejností byla kladně přijata trilogie nazvaná Sága o Vasovcích (Mistr Olof, Gustav Vasa, Erik XIV.).[2] Dohromady napsal Strindberg třináct historických her; díky tomu se mu podařilo obsáhle zmapovat značnou část švédské historie.[2] Historicky jsou však hry, stejně jako tomu je v případě Kristiny, často faktograficky nevěrohodné.[3] Velkou inspirací v tvorbě některých historických her byl Strindbergovi William Shakespeare.[3] Velké rozdíly jsou však v tom, jak Shakespeare a Strindberg nahlíží na historické reálie. Zatímco Shakespeare vycházel z kronik a snažil se historii ctít, Strindberg historii často upravoval. Tím se mu však několikrát podařilo vystavět dramaticky zajímavou zápletku a herecky vděčné postavy.[4] Co však mají oba autoři společné je to, že například prezentují zkorumpované vlády.

I dnes jsou ve Švédsku Strindbergova historická dramata velmi divácky oblíbena; a i dříve odmítané hry, jako třeba Kristina, jsou zpětně doceněny.[5] Obecně však u těchto Strindbergových her platí, že kvůli vazbě na švédskou historii, jsou pro cizí divadelní publikum vzdálené a tak originální, že se často nedají na jevišti ztvárnit.[6] Uvádění Strindbergových historických her nemá ani v České republice příliš velkou tradici (kromě Královny Kristýny) – většina her byla sice přeložena, ale nikdy nebyly uvedeny na jevišti – a to ani nejvyzdvihovanější hry jako je Mistr Olof.[5]

Drama Královna Kristina se odehrává v období po třicetileté válce. Je rozčleněno do čtyř dějství, z nichž každé z nich se odehrává v jiném prostředí. První dějství je zasazeno do Riddarholmského kostela, kde probíhá pietní vzpomínka na krále Gustava Adolfa, Kristinina otce. Již v prvním dějství se Strindberg pokouší Kristinu vykreslit jako ženu, která se povyšuje nad svými poddanými, nad majestát a láska s city jsou pro ni zpočátku podřadné. Druhé dějství, kde je poprvé zmíněna královnina abdikace, situoval Strindberg do královské účtárny. Ve třetím dějství, kde jsou propírány královniny slabiny, její finanční negramotnost a špatné vztahy vůči poddaným, se postavy nacházejí v krejčovské dílně. Ve čtvrtém dějství, jež se odehrává v zahradním pavilonu, ukazuje královnu jako citově zlomenou ženu, které se i přes její rozhodnutí abdikovat vrací její minulý krutý život a zasazuje jí jednu ránu za druhou. Je odmítána těmi, kteří ji dříve milovali, poddaní se radují z její plánované abdikace a jsou jí vyčteny všechny špatnosti, kterých se dopustila vůči zemi a lidu.V závěru zůstává Kristina opuštěná a s nejistým výhledem do budoucnosti, kdy se dá předpokládat její konvertita ke křesťanství.

Strindberg pro drama zvolil spisovný jazyk typický pro mocenskou vrstvu a důsledně propracoval scénické poznámky. Hra má celkem dvanáct hlavních a šest vedlejších postav.

Strindberg původně plánoval i páté dějství, ve kterém se měla odehrávat samotná abdikace královny. To však nakonec vypustil.[1]

• František Václav Krejčí (1922)[7]
• Jaroslav Poch (1935)[8]
• Magda Matušíková (1955)[8]
• Jan Rak (1966)[9]
• Josef Vohryzek (1966)[10]
• Ivo Železný (1995)[11]

V České republice patří Královna Kristýna společně se Slečnou Julií a Tancem smrti k nejuváděnějším Strindbergovým hrám.[12] Mezi nejznámější uvedení Královny Kristiny patří nastudování z Divadla na Vinohradech; zejména pak uvedení z roku 1966 v hlavní roli s Jiřinou Jiráskovou.[13]

• Národní divadlo Praha, Praha, premiéra 22. června 1922, režie: Karel Hugo Hilar[7]
• Divadlo na Vinohradech, Praha, premiéra: 1942, Kristýna: Jiřina Štěpiničková[14]
• Městská divadla pražská, Praha, premiéra: 1942
• Východočeské divadlo Pardubice, 1966, režie: Evžen Kubíček[15]
• Divadlo na Vinohradech, Praha, premiéra: 7. října 1966, režie: František Štěpánek[15]
• Těšínské divadlo Český Těšín, Český Těšín, premiéra 26. března 1972, režie: Jiří Holeček[15]
• Horácké divadlo Jihlava, Jihlava, premiéra 14. února 1976, režie: Jiří Holeček[15]
• Severomoravské divadlo Šumperk, Šumperk, premiéra 26. listopadu 1983[15]
• Divadlo pod Palmovkou, Praha, premiéra 19. března 1995, režie: Oto Ševčík[15]
• Divadlo na Vinohradech, Praha, premiéra 14. září 1995, režie: Petr Kracik[15]
• Těšínské divadlo Český Těšín, Český Těšín, premiéra 27. února 1999, režie: Michael Tarant[15]