Kounice (zámek)

Zdejší tvrz je poprvé zmiňována v 16. století, kdy panství vlastnil Jiřík Wachtl z Pantenova. Ten také zahájil výstavbu či přestavbu renesanční tvrze v letech 1567–1593. Práce byly však zřejmě dokončeny až za jeho syna a dědice Joachyma.[2]

Počátkem 17. století nechal tvrz přestavět na zámek Jan Rudolf Trčka z Lípy. V roce 1634 byl zámek s celým panstvím zkonfiskován. Ve 2. polovině 17. století zde probíhaly stavební práce za hraběte Arnošta Ferdinanda Leopolda de Suys, po jeho smrti stavbu dále financovala jeho manželka Klára Františka, rozená hraběnka z Thunu, která zde bydlela s nezletilým synem. Zámku přibylo čtvrté křídlo, práce však byly dokončeny až za nových majitelů – hrabat z Morzinu.

Zámek na pohlednici z roku 1926

Za Václava hraběte z Morzinu byla stavba kolem roku 1719 dokončena a barokně upravena. Tehdy pro hraběte pracoval stavitel Jan Blažej Santini-Aichel a je možné, že se na úpravách zámku také podílel.[2]

Dalším významným umělcem, který zde zanechal svou stopu, byl sochař Ferdinand Maxmilián Brokoff. Jeho dílem jsou dvě sochy mouřenínů, umístěné na sloupech u vjezdu do zámku. Během stavebních úprav v 18. století zámek získal také barokní hranolovou věž s hodinami a lucernovou střechou.

V letech 1772–1924 patřil zámek rodu Lichtenštejnů. Během pozemkové reformy obdržela velkostatek Kounice obec, půda byla rozparcelována též obcím Břežany, Černíky, Kounice, Limuzy, Přistoupim, Tlustovousy, Vykáň a Vyšehořovice. Část půdy obdržela obec Kounice od dvora Horky (Chrást u Poříčan) a určitý výměr rozptýlené půdy zůstal při zbytkovém statku Kounice, jehož výměra činila 148 ha. Zbytkový statek Kounice obec pronajala A. Klingerovi (židovského původu). V květnu 1939 obecní zastupitelstvo v Kounici rozhodlo, že již pachtovní smlouvu neprodlouží, zámek využije ke svým účelům a půdu o 148 ha rozpachtuje místním drobným zemědělcům.[3]

Psali jsme v našem listě o velkopachtech a velkostatcích nearijců. Ač dosud židovský zákon leží v jednání, myslíme a souhlasíme s »Domovinou«, že to obec Kounice udělala dobře i bez zákona. Aspoň otázka komisařů a správců, českých správců na nearijské objekty v českém prostředí by měla být realisována.

—Venkov, 24.05.1939, s. 6

Po druhé světové válce byla v zámku zřízena škola; již roku 1949 zde byly provedeny některé znehodnocující úpravy a roku 1963 byla snesena věž.[2] V roce 1965 byly původní sochy uloženy do sbírek Národní galerie v Praze a na zámku je nahradily kopie. V roce 1970 prošla stavba rekonstrukcí, při níž však byla ochuzena o zbytky cennější architektury.

Na jaře v roce 1990 zámek vyhořel.[4] Vypráví se, že byl požár založen úmyslně s cílem spálit zbylé svazky STB, které měly být uchovány v archivu na půdě. Oficiálním důvodem je ale závada na jednom z komínů.[5] Požárem byly zničeny střechy, těžce poškozeny stropy. Obec poté nechala zámek zastřešit, do průčelí se vrátila věž. Rekonstrukce však kvůli nedostatku financí nebyla dokončena. V únoru 2004 obec uzavřela kupní smlouvu se společností Castle Kounice, vlastněnou dánským občanem Michalem Agerledem. Nový majitel plánoval přeměnu zdevastovaného zámku na komplex luxusních bytů se společenským a sportovním zázemím.[2] K žádným stavebním úpravám však nedošlo a stavba nadále chátrala. Od roku 2018 je zámek na prodej.

• 
  Kopie Brokoffovy sochy
• 
• 
• 
•