Kostní věk

Během prenatálního vývoje dochází k primární osifikaci, přitom vznikají v diafýzách dlouhých kostí osifikační centra (jádra). Primární centra rostou longitudinálně a současně s jejich růstem vzniká dalšími procesy dřeňová dutina kosti a dále také plášťová a spongiozní část kosti. Výsledkem primární osifikace je fibrilární, vláknitá kost, která ještě není definitivní. Během dalšího vývoje plodu vznikají sekundární osifikační centra v epifýzách dlouhých kostí, která rostou radiálně. Výsledkem sekundární osifikace je lamelární kost, která je již definitivní tvarem i strukturou. Všechna centra osifikace procházejí určitým počtem morfologických stadií, jejichž určení je základem pro stanovení kostního věku. Nejlépe k tomuto účelu slouží rentgenový snímek ruky, kde je na malé ploše soustředěno velké množství osifikačních jader a také je snadno dostupná k vyšetření .

Pro určení kostního věku jsou v současnosti nejvyužívanější metody TW2, TW3 a GP. První metoda TW2 byla vytvořena Brity Tannerem a Whitehousem a je založena na hodnocení tvaru, velikosti a prostorových vztahů kostí ruky. Posuzuje se distální epifýza kosti vřetenní (radia) a loketní (ulny), dále první, třetí a pátý metakarp, falangy prvního, třetího a pátého prstu, sedm karpálních kůstek a dále se hodnotí osifikace skeletu ruky jako celku. Každá z kostí dostane podle stupně zralosti písmeno B až I (písmeno A patří dosud nezaloženým kostem) a pro bližší specifikaci je každý stupeň zralosti definován ještě slovy, náčrtem a dvěma rentgenovými snímky příslušné kosti. Dále je každému stadiu přidělena číselná hodnota – skóre. Součet jednotlivých hodnot dává dohromady SMS (skeletal maturity score), které může dosahovat hodnoty 0-1000. Dosahuje-li skóre hodnoty 1000 znamená to plnou kostní zralost, tj. ukončený růst skeletu.

TW3 je metoda, která postupně nahrazuje TW2. TW3 vychází z TW2, princip skorování a postupu kost po kosti je tentýž. Mezinárodní tým pod vedením prof. Tannera inovoval ale způsob hodnocení kostního věku . Protože dnes je biologické zralosti dosahováno dříve, bylo třeba recentních dat – Tannerův tým tedy pozměnil interpretaci kostního věkupodle nového souboru z roku 2001, pocházející z belgické, španělské a americké populace(Am. evropského původu). Rozdíl mezi hodnocením podle TW2 a TW3 pro děti od 9 let činí 1 rok, u dětí pod 9 let jsou výsledky stejné. Poslední z nejhojněji využívaných metod hodnocení kostního věku je Greulich-Pyle, založena na porovnávání rentgenogramů s fotografickými standardy GP atlasu. Fotografie jsou doprovázené textem a porovnávají se odděleně chlapci (29 předloh) a dívky (31 předloh). Pracuje se s rentgenovým snímkem celého skeletu ruky najednou, nikoliv jednotlivě. GP metoda je rychlejší a méně pracná, ale také výrazně méně přesná, jak ukázal i článek The Reliability of the Greulich and Pyle Atlas When Applied to a Modern Scottish Population z roku 2013, kde vědci testovali GP metodu na souboru 406 jedinců skotské populace a ukázalo se, že při odhadu věku podle G-P metody došlo u chlapců do věku 13 let k podhodnocení věku a naopak u mužů starších 17 let k nadhodnocení. Je to tedy metoda stále použitelná i na moderní populaci, ale je vhodné počítat s odchylkou.

Znalost kostního, resp. biologického věku je důležitá z mnoha důvodů: pediatři dokáží z této znalosti posoudit správný vývoj dítěte, popř. odhalit onemocnění, vývojové vady nebo nedostatečnou péči, související s opožděnou osifikací (- primární či hypofyzární trpaslictví, hypogonadismus příp. eunuchoidismus, endemická hypotyreóza, podvyživené děti, celiakie, těžký rachitis, adrenokortikotropní hyperfunkce – Cuschingův syndrom, homocystinurie, fenylketonurie, mukopolysacharidozy, metafysární dysplazie, spondylometafysární dysplazie, syndrom Prader – Williho, chronická ledvinná nedostatečnost, vrozené srdeční vady, mukoviscidóza, dětí trpící nočním pomočováním) nebo naopak se zrychlenou osifikací (- adrenogenitální syndrom, hypergonadismus (pubertas praecox), juvenilní revmatoidní artritis, nádory epifýzy, nadledvin, hypofýzy, primární hypealdosteronismus, hypertyreóza, exogenní obezita, kongenitální lues, progerie, konstituční (cerebrální) gigantismus – m. Sotos, fibrozní dysplazie - s kožní pigmentací a předčasnou pubertou – McCuneho-Albrightův-Sterbergův syndrom). Z hlediska sportovního lékařství je kostní věk vodítko pro určení vhodného zatížení v tréninku, předpovězení období nejlepších výkonů jedince, dobu a stupeň rozvoje fyzických schopností apod. Při studiu kosterních pozůstatků, ať už z hlediska vědy nebo kriminalistiky za účelem identifikace jedince, je kostní věk jediným možným ukazatelem věku zemřelého.

• Dylevský, I. 2007. Obecná kineziologie. 1. Vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-1649-7
• Greulich, W. W. a Pyle, S. I. 1959. Radiographic atlas of skeletal development of the hand and wrist. 2. Vyd. Stanford California: Stanford University Press.
• Hackman L, Black S. 2013. The Reliability of the Greulich and Pyle Atlas When Applied to a Modern Scottish Population. Journal of Forensic Sciences 58(1): 114-119
• Krásničanová, H. Kostní věk. Kompendium pediatrické auxologie [online]. 2005 [cit. 2015-12-20]. Dostupné z: http://www.ojrech.cz/lesny/kompendium/bone_age.htm Archivováno 29. 3. 2009 na Wayback Machine
• Krásničanová, H. a Kuchyňková, I. 2002. Nová metoda hodnocení kostního věku TW3 a první výsledky jejího využití u nás. Československá pediatrie 57(2): 62-66.
• Masaříková, H. Hodnocení kostního věku. Přednáška k předmětu Dětská radiologie. Brno: LF MU [online]. 2016 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://telemedicina.med.muni.cz/pdm/detska-radiologie/res/f/hodnoceni-kostniho-veku.pdf
• Novotný, J. Biologický věk. Kapitoly sportovní medicíny [online]. 2003 [cit. 2015-12-05]. Dostupné z: https://is.muni.cz/do/fsps/e-learning/kapitolysportmed/pages/19-5-antropologie.html
• Tanner, J. M. a kol. 1983. Assessment of skeletal maturity and prediction of adult height (TW2), London: Academic Press